Ne, hry stále nezpůsobují masakry
Článek Ne, hry stále nezpůsobují masakry

Ne, hry stále nezpůsobují masakry

Michal Rybka

Michal Rybka

11. 8. 2019 03:00 33

Seznam kapitol

1. Špatná výchova 2. Nečtěte to 3. Carmageddon nebyl první 4. Násilí prodává
5. Zatracená statistika 6. Byznys se strachem 7. Zakažte to!

Je to skutečně sisyfovská práce: Je jedno, jak dlouho mluvíte o tom, že hry nevedou k násilí, ale až se zase něco stane, tak s tím opět někdo přijde. Násilí plodí násilí. Násilné hry dělají z lidí násilníky. Co se ve hrách naučíš, při masakru v nákupním centru jako když najdeš. Znova a znova a znova.

Reklama
Reklama

Přestože se stále nepodařilo prokázat, že by hraní vedlo k násilí, „staří muži s tradičními hodnotami“ to neustále opakují jako mantru. Ať už jde o senátora Joe Liebermana (narozen 1942), Jacka Thompsona (narozen 1951) či psychologa Dave Grossmana (narozen 1956) – všichni vychází spíš ze svých představ než z reality. Řekl bych, že si to trochu představují asi jako závěrečnou scénu z filmu „The Gamechangers“ (2015), který pojednává právě o kauze Jack Thompson vs. Rockstar.

Zvláště Dave Grossman je zajímavý případ, začínal v US Army a psychologem se stal na West Pointu. Očekával bych, že jako bývalý voják dokáže rozlišit rozdíl mezi fyzickým bojem a používáním skutečné zbraně a „běháním se šipkami a střílením myší“, ale ne, napsal celou sérii knih, kde hry nazval „simulátory vraždění“ (murder simulator) a vývojáře osočil z toho, že „neeticky trénují děti k vraždění“. Mezi jeho knihami najdeme „On Killing“ (1995), „Stop Teaching Our Kids to Kill“ (1999), „On Combat“ (2004), „Assasination Generation“ (2016), založil si „Killology Research Group“ a byl expertem u řady soudních procesů.

V případě Dave Grossmana vidím někoho, kdo si vytvořil docela slušný business na budování neexistujícího problému a prodávání strachu. Každý se živí tak, jak umí, nicméně mě skutečně zaráží, že i jako expert můžete žít ve své bublině a ignorovat statistiky. Pokud by mezi hraním a násilím existovala i mírná pozitivní korelace, museli bychom ji za téměř padesát let existence videoher vidět. Nic takového ale nevidíme, vidíme standardní jevy, jako je nerovnoměrná úroveň násilí u různých sociálních skupin, u gangů – což jsou jevy, které se netýkají hraní.

Ve skutečnosti se zdá, že je docela těžké udělat hru, která opravdu slouží k trénování skutečného boje. Svoje by o tom mohli vyprávět vývojáři z Bohemia Interactive Simulations, kteří se specificky zabývají vývojem simulátorů pro policii a armádu. Jejich software často využívá virtuální realitu, speciální ovladače – a celé je to udělané poměrně suše. Ne, to není žádný Doom, žádný Fortnite – je to praktický nástroj, který opravdu učí taktice.

V poslední době se ke strašení přidal i prezident Trump. Je docela zábavné, jak se proti němu staví Demokraté (kteří jsou tradičně ti, kteří hrami straší) a jak mu vysvětlují, že hry jsou „víc“ než násilí. Samozřejmě že hry byly vždy o spoustě věcí, které nejsou násilí! Jenomže věc se má tak, že nežijeme ve světě, kde by se náhle tradičním kritikům her rozsvítilo v hlavě, ale ve světě, kdy kritizujete to, co vaši političtí oponenti chválí a bráníte to, co kritizují. Toto není pokrok, toto je praktická denní politika.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

PCTuning je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým PCTuning