Ne, hry stále nezpůsobují masakry | Kapitola 4
Seznam kapitol
Je to skutečně sisyfovská práce: Je jedno, jak dlouho mluvíte o tom, že hry nevedou k násilí, ale až se zase něco stane, tak s tím opět někdo přijde. Násilí plodí násilí. Násilné hry dělají z lidí násilníky. Co se ve hrách naučíš, při masakru v nákupním centru jako když najdeš. Znova a znova a znova.
Tento vzorec se později začal opakovat: Pokrokoví lidé se pustí do kritiky nějakého herního titulu, čímž ho zpopularizují. Titul se dobře prodává – a to motivuje vývojáře ještě víc přitvrdit. Vše se tak nějak obrací na hlavu – a to až do takové míry, že když v roce 1996 vyšla hororová adventura Harvester, její tvůrci si stěžovali, že neskončili na seznamu násilných her. Harvester je přitom docela divoká a originální záležitost v duchu Clive Bakera. A najdeme tam nejenom násilí, ale dojde i na digitalizovaný sex! Mezi hororovými hrami je to unikát už v tom duchu, že vlastně nemá dobrý konec, prostě vás vede dál a dál do temnoty. Celá ta věc je vlastně svého druhu diskusí na téma, zda hraní podobných her je, anebo není nebezpečné. A protože pravděpodobně tuto hru už neseženete, tak se podívejte na její gameplay.
Poměrně zajímavou analýzu této hry najdete zde, včetně odkazu na videokanál, který pokrývá nejen hru a její vývoj, ale také osudy herních protagonistů.
V době, kdy se objevovaly hororové hry jako Harvester, už bylo tažení proti násilným hrám v plném proudu. Na Youtube můžeme například najít záznam senátního slyšení senátora Liebermana k násilným videohrám z 12. 9. 1993. Řešily se tam hry, které bychom dnes považovali spíš za okrajové, jako je Night Trap, Lethal Enforcers anebo Mortal Kombat. Za vtipné považuji dvě věci: Senátor Lieberman byl Demokrat – a tažení proti hrám bylo v té době právě doménou Demokratické strany. A od tohoto senátního slyšení uplynulo jenom pár měsíců do vydání Dooma, který všechny uvedené hry strčil do kapsy a povýšil herní násilí na zcela novou úroveň.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
