Ne, hry stále nezpůsobují masakry
Článek Ne, hry stále nezpůsobují masakry

Ne, hry stále nezpůsobují masakry

Michal Rybka

Michal Rybka

11. 8. 2019 03:00 33

Seznam kapitol

1. Špatná výchova 2. Nečtěte to 3. Carmageddon nebyl první 4. Násilí prodává
5. Zatracená statistika 6. Byznys se strachem 7. Zakažte to!

Je to skutečně sisyfovská práce: Je jedno, jak dlouho mluvíte o tom, že hry nevedou k násilí, ale až se zase něco stane, tak s tím opět někdo přijde. Násilí plodí násilí. Násilné hry dělají z lidí násilníky. Co se ve hrách naučíš, při masakru v nákupním centru jako když najdeš. Znova a znova a znova.

Reklama
Reklama

Minulý týden se v Americe staly dva masakry: Jeden v El Paso (20 mrtvých, 26 zraněných) a v Daytonu, Ohio (9 mrtvých, 27 zraněných). Jako obvykle se u toho řeší politické otázky (kdo rozděluje společnost a tím za to může), dále otázky svobody držení zbraní (jen dobrý muž se zbraní zastaví zlého muže se zbraní vs. jen zcela odzbrojená společnost je bezpečná) a také zda za to nemůžou hry, protože to se řeší tak nějak od dob, kdy lidé, kteří nehrají, pozorovali lidi, kteří hrají a přišli jim zlí a nebezpeční.

Abych vyjasnil svou pozici, tak musím konstatovat, že:

  • považuji za normální právo držet zbraň u osob bezúhonných a způsobilých
  • sebeobranu považuji za právo (a v některých případech i povinnost) jak pro napadeného, tak i pro ochranu jiných
  • zneužití zbraně má být trestáno maximálně tvrdě
  • nemám ani špetku pochopení pro teroristy, ať už to dělají z libovolného důvodu

Zároveň musím konstatovat, že:

  • nošení zbraně není žádná záruka vaší bezpečnosti
  • nevěřím na to, že by vyzbrojení společnosti zabránilo masakrům
  • nevěřím na to, že by tomu zabránila jakákoliv legislativa

Někdy v 60. letech začalo to, co nazývám „psychologizace zločinnosti“, kdy jsme přestali vnímat jako základní problém zločinnosti etický rozměr a nahradili ho psychologickým. Ten a ten zločinec vlastně není zločinec, jen měl špatnou výchovu, nepodnětné prostředí, sám byl obětí a tak dále a tak dále. Na zločince se díváme spíš jako na pacienty anebo klienty, kteří musí být převychovaní. To dává smysl u drobné kriminality, drogových deliktů anebo u zločinů z nedbalosti anebo v afektu.

Masakry jsou jiné. Jsou dlouhou dobu plánované a provedené chladnokrevně. Ať už jde o islámský  terorismus, pravicový a nebo levicový, je vždy neadresný, zasahuje každého okolo bez výběru a cílem útoku je vyvolat strach. Přesně ta bezvýběrovost a naprostá absence etického uvažování je na podobných útocích děsivá – útočníkům je jedno, jestli zabijí ženy, děti, rodiče, milence – pro ně to jsou jenom cíle. A společnost, vyděšená podobným typem útoku, se snaží najít nějaké radikální řešení.

To podle mě neexistuje, protože každý útočník má jiné motivy. Protože jsou podobní lidé nepochopitelní a neuchopitelní, přistupuje se k plošným restrikcím a k hledání univerzálního viníka – držení zbraní, hraní her, přílišné svobody slova, toho či onoho politického směru a tak dále. Já za tím vidím především katastrofální selhání morálky, lidství, prosté soudnosti. Podívejte se na to, co se děje s pachateli masakrů ve vězení – Masonova „rodina“, Breivik, islámští teroristé – oni nechápou, že udělali něco špatného, myslí pouze na sebe a mají soucit jen sami se sebou. Sami sebe vidí jako hrdiny anebo jako oběti – jako například Susan Atkinsonová, která se podílela na vraždě těhotné Sharon Tate.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

PCTuning je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým PCTuning