Nehody, náhody, katastrofy: Jak popravit telefon? | Kapitola 2

Největším nepřítelem telefonů je gravitace a takto zničené telefony jsou věcí běžnou. Poměrně starý článek z roku 2014 tvrdí, že 15 % Američanů používá iPhone i s prasklou obrazovkou a mezi lety 2007–2014 je poškozené iPhony přišly na 10,7 miliardy dolarů. Poškozený displej měla u svého iPhonu v tomto období celá čtvrtina uživatelů.

i Zdroj: PCTuning.cz

Poškození obrazovky ale není jenom problém, i když uživatelům zabraňuje používat některé funkce telefonu. Ve skutečnosti jde o módní trend, který vytváří komunitu mezi lidmi, kteří utrpěli poškození, chlubí se tím a někdy vytahují kontrast mezi prasklinami barvivem. Jde o moderní jizvy, moderní stopy boje, moderní tetování. Je to pokrok svého druhu, znak kmenové příslušnosti!

A nejen to: Slyšel jsem komentář jednoho z vývojářů tvrzených skel, že by telefony mohly být prakticky nezničitelné, kdyby používaly moderní odolná skla o tloušťce zhruba 1 mm. Ano, je to hodně, ale nabídlo by jim to extrémní odolnost, protože odolné sklo musí mít určitou hloubku pro zachování pružnosti. Místo toho pokaždé, když se povedlo vyvinout lepší sklo, výrobci telefonů žádali jeho zeštíhlení při zachování původní pevnosti – asi jako Apple, který si udržuje konstantní výdrž telefonů na baterie přesto, že by mohl výdrž zlepšovat. Generaci od generace bychom mohli mít odolnější telefony – místo toho je máme hubenější a taky navíc kecy, že se toho nevejde ani pořádná baterka a ani jack.

Ve skutečnosti se zdá, že firmy počítají s tím, že cyklus poškození přístrojů se promění v cyklus jejich výměny. Statistiky říkají, že si typický jablíčkář vyměňuje telefon ob jednu generaci. Ve skutečnosti frekvence opravy poškozených telefonů poslední generace roste těsně před vydáním následující generace – jde zjevně o rozhodnutí, zda investovat peníze do opravy, anebo upgradu. Proto je výhodné, aby se cena za opravu blížila ceně za upgrade.

Utopení telefonu je velmi častým způsobem zkázy. Běžně se stává pádem telefonu do jezera, kámoš vás shodí do bazénu, neposlucha vám vyklouzne a spadne do vany a tak dále. Právě pokus o oživení posledního utopence mě přivedl do opravny, kde jsem se dozvěděl řadu zajímavých faktů. Podle nich je utopení telefonu věcí zcela běžnou, stává se to v Evropě v desítkách tisíc případů každý rok – a to včetně utopení nejhoršího, totiž toho, že pošlete svůj telefon na krasojízdu pračkou. On hodinový pobyt v rotujícím bubnu při 60 stupních za přítomnosti rozpuštěných fosfátů opravdu velké šance na přežití nedává – a to i když je telefon stavěn podle standardu IP67 nebo IP68.

Mimochodem, mořská voda je kvůli soli považována za korozivum a odolnost podle IP standardů se vztahuje ke sladké vodě, ne k vodě mořské! IP standardy počítají s ponořením do sladké vody, ne tedy do piva, kávy, slané vody či třeba Coca Coly. Pračky naplněné pracími prostředky a limonády s kyselinou fosforečnou jsou zvláště rizikové!

V případě, že telefon utopíte, doporučuje se nechat z něj vodu vytéct, pak vložit do pytlíku se suchou rýží a co nejdříve odnést do servisu. Rozhodně se ho nepokoušejte zapojit do nabíječky! Žádnou záruku na přežití nemáte, pouze zvyšujete jeho šanci, to je celé. Doba, po kterou se stroj topil, je důležitá – a potom i doba, za kterou se dostane do servisu, protože zvláště při průniku agresivních kapalin začne docházet k oxidaci, kterou pochopitelně stimuluje utopená baterka.

V mém případě byla každá snaha marná, čištění a sušení nepomohlo, telefon pobyl pod hladinou příliš dlouho a nepodařilo se ho rozdýchat. Nepomohl profesionální pokus o opravu, dokonce ani to, že jsem se na to pokusil jít podle vysoce kvalitního návodu HowToBasic. (Kecám, nikdo neopravuje věci podle návodů z HowToBasic, vyžadují příliš mnoho vajíček.)

Takže totálka. No, stane se. Nejsem ani první, ani poslední. Je mnoho smrtí, kterými telefony zahynou.