Novinka zvaná „fake news“ aneb o dlouhé historii lži ve službách „dobra“ | Kapitola 2

Podstatné je ale to, že nejde o žádný produkt výzkumu a vývoje amerických pravičáků anebo putinovské propagandy, ale že je to běžný jev v celých dějinách. Pokud jste například četli anebo viděli „Vojnu a mír“, tak víte, že si v roce 1812 za Napoleonova tažení Rusové sami podpálili Moskvu, aby v ní Napoleonova armáda nemohla přezimovat – ale Rusové šířili mezi lidem propagandu, že to udělali Francouzi sami, aby je vyprovokovali a poštvali je proti nim. 

Rusové v propagandě lžou tradičně v průmyslovém rozsahu, úplně klasické je jejich potlačování zpráv o glodomoru a lhaní o úspěších sovětského budování. Většina zahraničních zpravodajů působících v Moskvě držela s režimem basu, jenom velšský novinář Gareth Jones v roce 1933 přišel se zprávami o hladomoru, kterým většina pokrokových levičáků na Západě stejně nevěřila. V roce 1935 ho i s jeho průvodcem ve Vnitřním Mongolsku zajali bandité, kteří požadovali výkupné, nicméně Jonese někdo zastřelil – patrně nějaký hodný pán z NKVD jako odměnu za to, že zhanobil pověst Sovětského Svazu. Tenhle příběh popisuje celkem dobrý film Mr. Jones (2019), který vám doporučuji, i když nejde zrovna o příjemné pokoukání.

Problém je v tom, že lže každý, už od samotného počátku věků. O svém vítězství u Kadeše lhal už Ramesse II. (1274 přnl.): Podle současných poznatků šlo spíš o remízu, o svém vítězství mluvili jak Egypťané, tak i Chetité. Pointa je ale v tom, že budoucnost si bude pamatovat to, co napíšete na zeď – a to Egypťané věděli. Čím větší lež, tím potřebuje větší zeď! Egypťané byli také první, kteří objevili, že minulost lze editovat majzlíkem: Můžete odsekat jméno nepopulárního vládce – a jestli ta zeď je jinak pěkná, můžete si na ni vysekat své vlastní jméno.

Ano, už ve starém Egyptě se lhalo v průmyslovém měřítku – a zcela ve stylu, který popsal George Orwell ve svém díle „1984“. Objevíme dokonce i propagandistické pohádky, ve kterých egyptští bohové působí zázraky v královstvích v Asii, kterými dokazují svoji moc a nadvládu nad tamními bohy. Není se tedy moc čemu divit, že tyhle věci brzy provozovali úplně všichni, editovaly se oficiální záznamy, upravovaly se náboženské texty, vyhazovala se celá kryptoevangelia – a záznamy o historii se stanovovaly tak, jak se rozhodla komise. 

Změny nápisů, vymazávání z obrazů – z toho se stal univerzální standard. Basilica di Sant'Apollinare Nuovo v Raveně byla vybudována pro ostrogótského krále Theodorica, což byl ariánský křesťan – a poté, co převládla katolická církev, tak ho pečlivě odstranili z mozaiek i s jeho dvořany, zůstaly tam po nich jenom ruce na sloupech. Král byl nahrazen zlatou výplní, dvořané závěsy – jen ty ruce na sloupech po nich zůstaly. Ano, i raná katolická církev cenzurovala jiné křesťany – a to dost ledabyle.