Novinka zvaná „fake news“ aneb o dlouhé historii lži ve službách „dobra“ | Kapitola 4

Problém s fake news začal paradoxně růst s nástupem demokracie. Zatímco v totalitě můžete lhát svým oddaným poddaným, jak chcete, na voliče se musí opatrně. V autokracii si lidi můžou myslet, co chtějí, nakonec buď budou dělat to, co po nich chcete, nebo to vyřeší tajná policie – a nebo se vzbouří a pak je to věc armády. Tam lze lidem lhát libovolně – i když jak ukazují „Protokoly sionských mudrců“, i carská policie dokázala vyfabulovat lži tak precizní, že z nich antisemité čerpají dodnes.

V demokracii musíte lidem lhát opatrněji. Nemůžete jim říkat rovnou co si myslíte, servírujete jim pravdu po částech. Anebo jim filtrujete přístup k informacím, protože nechcete, aby se vám bouřili, ale aby dobrovolně dělali to, co je třeba. 

To se ukázalo za První světové, kdy jak Francie, tak i Británie rozjela neuvěřitelnou kampaň, ve které vykreslovali Němce jako barbarské Huny, přeháněli jejich zločiny a burcovali své obyvatelstvo do dobrovolných odvodů a do továren. To mělo pozoruhodný efekt od roku 1915 dál: Poté, co Británie přišla o svůj profesionální expediční sbor, Lord Kitchener začal budovat „Nové armády“ složené z dobrovolníků. Ty dopadly ještě hůř než profesionálové – a protože byly jednotky organizovány na teritoriálním principu, některá města utrpěla strašlivé ztráty, když byly jejich jednotky kompletně vyhlazeny v boji.

A v roce 1915 přišel ten zvláštní moment, který se někdy popisuje jako „přikováni k mrtvole“: Protože Britové i Francouzi ztratili už mnoho životů a jejich propaganda jela na plný výkon tak, aby dělala z Němců ďábly, bylo stále méně a méně pravděpodobné, že se obě strany dohodnou na příměří a pokusí se z války vycouvat nějakým kompromisem, jak například doporučovali Američané. Celá ta věc akcelerovala a s každou novou hrůzou a každým dalším statisícem mrtvých bylo stále méně pravděpodobné, že rozum dostane šanci – a muselo se bojovat až do okamžiku, kdy jedna strana prostě zkolabuje.