Nový hardware pro starou klasiku: nádherné šílenství neoretro technologií | Kapitola 4

V mých očích je emulace ideálem pro starý software, protože pomocí emulace ho můžeme udržovat při životě prakticky neomezeně, můžeme ho migrovat i dál do budoucnosti, s FPGA emulací mizí většina kritiky stran nedokonalosti softwarové emulace (i když většině lidí stačí už i ta) – a navíc emulátory nabízejí extra možnosti, jako je ukládání a načítání stavových snaphotů (a tedy save kdekoliv) a možnosti krokování a debugování emulovaného programu. Emulátor mi přijde čistší a transparentnější – i když pravda, možná tíhnu k emulaci proto, že jsem původně softwérář, nikoliv hardwérář.

Debatu o smyslu takového neoretro konání mi uťal známý argumentací, že se na všechno dívám příliš utilitárně a zapomínám na to, že výroba takových věcí některé lidi prostě baví. „Je to jako stavění z Lega anebo rekonstrukce starých aut,“ konstatoval. „Ti lidi se tím prostě baví – a kdo je má právo soudit, jestli je to dobře?“ Osobně si myslím, že je nepochybně budou soudit jejich partnerky, protože většina žen si představuje trávení volného času jinak než stavbu neoretro zařízení, ale pravda taky je, že lidi mají divné koníčky, i já mám strašně divné koníčky – a kdo má tedy právo soudit...?

Jak říkám – v nejmenším nepochybuji o tom, že to, co ti lidé dělají, je zajímavé a pro retro komunitu nezřídka užitečné, i když bych tedy zrovna neoretrobuildy Voodoo 5 6000 zařadil spíše do kategorie oprav luxusních veteránů, protože to jsou zatraceně drahé neoretrobuildy. Pravda, jsou levnější než originály, které existují: Za prototyp Voodoo 5 6000 bylo jeho majiteli nabídnuto 15000 dolarů, což je tedy flastr – a je to mnohem více než cena za neoretrobuild.

U mnoha vzácných strojů jsou neoretrobuildy v podstatě jedinou reálnou možností, jak získat do sbírky dané zařízení v přibližně takové podobě, v jaké existovalo. Dělají se buildy Sinclairu ZX80, pochopitelně se dělají repliky Apple I a dalších strojů, které jsou ikonické, ale dnes jsou extrémně vzácné – například takový stroj z Antikytéry můžete mít pouze ve formě repliky.

A tak si talentovaní lidé staví nezřídka svoje vlastní repliky, což je trochu šílené a velmi obdivuhodné – a vytvářejí ten podivuhodný segment neoretrotechnologií, ten zvláštní sentiment nad stroji z jiných časů, které jsou dnes koncepčně i výkonově brutálně překonané. A samozřejmě zůstává tu otázka, jak se k nim postavit, jak je vlastně vnímat a jak je historicky zařadit, protože ony nepatří k hlavnímu toku počítačové historie, ale tvoří její bifurkaci, její samostatnou větev. 

Abych tak řekl, kdysi si lidi doma stavěli kopie počítačů z nutnosti, dneska si je staví z lásky. A to, i když mi to stále přijde trochu šílené, je zároveň naprosto obdivuhodné. Tohle fascinující video například ukazuje, krok za krokem, jak si postavit vlastní repliku Apple I!