Nvidia RTX Studio, RTX 3080 Ti a výkon v aplikacích | Kapitola 10

Rovnou říkám, že není korektní přímo srovnávat výkon procesoru a grafické karty – pokud jde o aplikace, je procesor univerzální, obvykle má k dispozici mnohem více RAM, zvládá komplikovanější a komplexnější výpočty, ale pokud jde o počty výpočetních jader a počet souběžně běžících výpočetních vláken, nemůže v jednodušších dobře paralelizovatelných výpočtech a v úlohách pro specializované výpočetní jednotky (jako je enkódování videa) konkurovat grafickým čipům. Zatímco při renderingu na procesoru si nemusíte moc lámat hlavu s kapacitou pamětí (a pokud budete pravidelně narážet, dá se to relativně snadno a levně napravit tím, že paměť dokoupíte), u grafik jsou za nadstandardní kapacity pamětí extrémní příplatky. V případě herních GeForce to znamená připlatit na RTX 3090 s 24 GB paměti prakticky dvojnásobek ceny RTX 3080 Ti, v případě profi grafik s několikanásobně větší kapacitou raději ani nemluvit.

S modelováním a renderingem jsem koketoval naposledy někdy před dvaceti lety, kdy jiná možnost než renderovat na procesoru nebyla. Kdybych se tím měl zabývat dnes, dělám vše pro to, abych scénu optimalzoval a rendering mohla obstarávat grafická karta i se svou nižší kapacitou pamětí. Úspora času při renderingu je enormní. 

Proto moc nechápu, proč v současnosti stěžejní část procesorových testů tvoří benchmarky zaměřené na výkon při renderingu nebo při převodu videa. U videa bývá argumentem třeba lepší kvalita obrazu, ale pokud výsledek nahráváte na nějakou online službu, která video stejně protáhne dalším enkódováním pro snížení bitrate, je to spíš ztráta času. Teda chápu, je to typ úloh, ve kterých mohou vícejádrové procesory dokonale škálovat a přilepení několika jader je zárukou, že výsledkem recenzí bude výrazný nárůst „průměrného výkonu“ proti předchozí generaci procesorů. Ale když jde něco dobře paralelizovat pro CPU, obvykle to jde dobře paralelizovat i pro GPU, které těch vláken najednou zvládne mnohonásobně víc.

Sám už bych se už dnes renderingu a zpracování videa na procesoru vyhýbal za každou cenu. Pokud nejste schopní scénu nastavit „na první dobrou“, je asi lepší pověnovat se těm optimalizacím pro rendering na grafice než ztrácet čas renderováním na procesoru – čím častěji musíte rendering opakovat, tím víc se to vyplatí. Obzvlášť to platí v případě, kdy nerenderujete několik snímků, ale celé animace. Samozřejmě, ne vždy je to možné, a pak přijdou na řadu nějaké ty Threadrippery a Epycy.

Pokud jde o výkon samotných grafických karet, na RTX 3080 Ti je napříč všemi testy vidět výrazný nárůst výkonu proti RTX 2080 Ti, která nebyla o mnoho levnější. Co opravdu zamrzí, je jen zanedbatelné navýšení kapacity paměti, kvůli níž můžete celkem snadno narazit – třeba v Blenderu a scéně s dinosaurem jela 11GB karta prakticky nadoraz a na RTX 2080 Ti jsem musel před renderingem z renderovaného náhledu přepnout na drátěný model, abych ušetřil nějakou videopaměť a rendering snímku prošel.

Pokud jde o samotné RTX Studio – je chvályhodné, že tato iniciativa vznikla. Majitele herních grafik a notebooků RTX Studio to nestojí nic navíc (nebo přesněji jde to z příjmů Nvidie a zákazník to tak jako tak zaplatí v ceně karty) a aplikace i ovladače by díky tomu měly být lépe odladěné. Vznik platformy Studio není určitě nezištný, Nvidia tím pokrývá další část trhu, která se objevila na pomezí domácích uživatelů a profesionálů – domácích tvůrců, kteří produkují a publikují vlastní obsah a marketing výrobců hardwaru jí dnes říká „tvůrci obsahu“. A výrobci hardwaru, především notebooků, mohou díky ní také rozšířit nabídku o řadu poloprofesionálních nebo profesionálních strojů.

Pečlivější odladění ovladačů pro aplikace a práci a důkladnější testování bylo kdysi jedním z hlavních důvodů, proč si lidé připláceli enormní částky na profesionální grafické karty, tehdy ještě postavené na prakticky stejném hardwaru jako herní grafiky. Někteří z vás ještě pamatují doby, kdy se z herních GeForce vyráběly „profesionální grafiky Quadro“ propojováním spojů nebo hackováním ovladačů přes RivaTuner. Ironií je, že podobné peníze, jaké jste před mnoha lety mohli dát kvůli lepší podpoře za profi grafiky, už dnes dáte za grafiky na hraní, a profíci se posunuli ještě dál.

Dnes už se profi grafiky liší výrazněji a obvykle připlácíte kromě lepší podpory také na vyšší kapacitu pamětí. S tím se ale ceny profesionálních karet výrazně posunuly a grafika jako RTX 3080 Ti je vedle nich takové „levné řešení na doma“ pro všechny, kteří chtějí ve spartánštějších podmínkách a bez velkého vydavatelského domu za zády vytvářet nějaký obsah – ať už jde o grafiku, videa, hry, prostě veškerou tvorbu, která dnes probíhá na počítačích. Pokrok v oblasti počítačové grafiky a multimédií je enormní; amatéři, kteří byli před „pár“ lety rádi, že na počítači přehrají video bez trhání, dnes doma můžou dělat pohodlněji a rychleji práci, na kterou měli před „pár“ lety profesionálové pracovní stanice za stovky tisíc.

Na závěr už asi jenom připomenu to zásadní, co je detailněji probrané již v úvodu – pokud je u vás hraní na prvním místě, nemusíte si s RTX Studio moc lámat hlavu a měli byste preferovat spíš herní větev ovladačů. Pokud jde o optimalizace pro právě vydávané hry, bývá sada RTX Studio kvůli delším občas pozadu. Pokud patříte spíš k těm, co na počítači pracují nebo čekají, až vývojáři odladí hru na lidech, vydají dva, tři velké opravné patche a dá se to konečně hrát, nebo ovladače stejně aktualizují jednou za uherský rok, je celkem jedno, zda nainstalujete Game Ready, nebo RTX Studio. A pokud často pracujete s některými z podporovaných aplikací a až potom vás zajímá hraní, pak bude lepší volbou RTX Studio.