Oculus Rift S: Do virtuální reality snadno a levněji | Kapitola 2
Seznam kapitol
První generace prostředků umožňujících přístup k virtuální realitě širokému publiku se pozvolna odebírá do důchodu a o své místo na výsluní se pere generace druhá. Jak se zadařilo týmu „otců zakladatelů“ z Oculusu s jejich novými brýlemi za čtrnáct tisíc? Přichází vám na mysl, zda ten nesmysl má konečně smysl?
Zvolte nejlepší hry roku 2023 a vyhrajte herní hardware
S partnerem Samsung SSD přinášíme velkou čtenářskou a redakční anketu. Za svůj hlas pro nejlepší hru můžete získat řadu cen…
User friendly
Věřte mi, že vím, co je to uživatelská bolest. Jako by nestačilo, že v práci trávím celé dny v SAPu. Svého času jsem jezdil Richard Burns Rally na joysticku a před časem jsem poznal skutečné dno s Pimaxem 4K plus s jeho šíleným upgradem jménem Nolo. Jenže tady je to jiné: Otevřete webovou stránku, dvakrát kliknete a už se stahuje jednoduchý klient. Jasně, ten po vás po chvíli bude chtít stažení ne úplně malého cca 7GB instalátoru, ale to i přes trochu přiškrcenou rychlost stahování okolo 1,5 – 2 MB/sec nějak zvládnete. Za hodinku a půl bylo bez problémů staženo i nainstalováno a já s nechutí vzpomínal, jak jsem se marně několik dní pokoušel o stažení klienta u Pimaxu (abych nakonec jeho archaickou verzi získal z nějakého neoficiálního webu a ta oficiální se s velkou pompou dotáhla po týdnu).
Následuje průvodce instalací a kalibrací. Vše přehledné, jednoduché. Přechod do virtuální reality je pozvolný a velmi k němu pomáhají již zmíněné kamery, které vám umožní sledovat místnost kolem sebe. První aplikace, které vás učí pohybu a zacházení s ovladači je podmanivá a zaujala nejen mě, ale i moji manželku s dcerou. Během pěti minut zapomenete, že se učíte ovládat novou hračku a přistihnete se, že si házíte virtuální vlaštovky a díváte se, jak mizí v dáli. Povedené, nenásilné a vůbec celkově fajn.
Samotné prostředí, tedy software, který slouží k nastavování Oculusu i k procházení aplikací je myslím stejný jako u předchozí verze. Ostatně výrobce garantuje, že s podporou původního přístroje ještě nějaký čas nepoleví.
Senzory aneb 6DOF zcela jinak
Když jsem poprvé zkoušel (testování bych tomu krátkému zážitku snad ještě ani neříkal) virtuální realitu, tak kromě brutálního WOW efektu mě brzy zarazila jedna věc. Ať se vykláním, jak se vykláním, ať tlačím hlavu do opěradla, nebo se naopak snažím čelo opřít o zaměřovač, nic se neděje. Virtuální hlava zůstává na místě a té reálné se dělá nemalé blivno. V té době jsem už dlouhé roky používal headtrackovací systémy a byl jsem zvyklý na rozhlížení ve všech šesti osách. No a tohle bylo nepříjemné. Jasně, časem podpora 6DOF dorazila i do světa virtuální reality (a byla po čertech dobrá), jenže to vždy znamenalo nějaké externí senzory. A externí senzory se ne každé manželce v obýváku úplně zalíbí, a ne každý gentleman má nervy je někam umisťovat. Rift S je jedním z prvních zástupců zařízení, která už externí senzory nepotřebují a vystačí si s vnitřními (což je mimochodem také mé největší rozladění nad chystaným Valve Index). Objektivy kamer uvidíte takřka po celém těle, zaznamenáte vyšší hmotnost (jak jsem již nenápadně naznačoval v předchozí kapitole), ale to je tak všechno.
Herní ovladače
Jsou dva, což vzhledem k průměrnému počtu horních končetin lidských bytostí překvapí jen málokoho. Energii jim dodává vždy jedna AA baterie. Zalíbil se mi detail s krytkami baterií, které se nezajišťovaly nějakou západkou, ale magnetem. Ne že by to bylo nějak zvlášť zásadní, ale působí to solidním dojmem. Ergonomie je příkladná, vyvážení skvělé. Na každém ovladači najdete analogový „minijoystick“ (já vím, je to ostuda, ale nevím, jak se tomu správně říká) a dále dvě analogová „tlačítka“ pro ukazovák a prostředník. To vše doplňují klasická spínací tlačítka ovládaná palcem. Při ovládání pomocí těchto zařízení jsem nepociťoval únavu a naopak si užíval jejich přesnost.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
