Oculus Rift S: Do virtuální reality snadno a levněji | Kapitola 5
Seznam kapitol
První generace prostředků umožňujících přístup k virtuální realitě širokému publiku se pozvolna odebírá do důchodu a o své místo na výsluní se pere generace druhá. Jak se zadařilo týmu „otců zakladatelů“ z Oculusu s jejich novými brýlemi za čtrnáct tisíc? Přichází vám na mysl, zda ten nesmysl má konečně smysl?
Nevýhody a další detaily
Rozlišení by mohlo být vyšší, FOV by mohlo být vyšší, hmotnost by mohla být nižší… bla bla bla. O tom už jsme si říkali. Ale co tady máme dál? Tak předně je to samotná kvalita zobrazení. Obraz mě sice vyloženě neurazil, ale dané LCD je s AMOLED displeji prostě nesrovnatelné. Barevná hloubka je omezená a byť mě to v zásadě neuráželo, tak interpretace barev od takového Vive Pro mi přišla sympatičtější.
Obnovovací frekvence činí „pouze“ 80 Hz, kterých ale stejně s dnešním HW stabilně nedosáhnete nijak snadno. Konkurence nabízí ale spíše 90 Hz. Takže tento parametr v mých očích zůstává spíše detailem.
U brýlí nelze měnit vzdálenost čoček v horizontální rovině, což třeba takový Valve Index umět bude. Při mé vzdálenosti očí cca 65 mm jsem sice problém nepociťoval, ale princezna Bosana z Třech veteránů by problém mít mohla.
Větrání uvnitř brýlí je hrozné. Nebo spíš není žádné. V žádných jiných jsem nevnímal, že se mi snad potí i oči. Tohle mi přijde jako velká škoda a jako problém, který přece musel být nějak rozumněji řešený než zcela neřešený. Na druhou stranu otevřeně dodávám, že jsem si na pot zvykl a po chvíli ho už nevnímal vůbec nijak. Po nasazení brýlí jsem měl jistý problém se zamlžením. Ten byl o něco menší než u Pimaxu a větší než u HTC. Velký problém ale nepředstavovalo a po pár desítkách sekund zpravidla zmizelo. Co je naopak hodně fajn a upocené tváři to pomáhá, je utahovací „šroub“ na zadní straně brýlí. Tohle řešení je nejen jednoduché a pohodlné na ovládání, ale hlavně skvěle funkční. Brýle jsem si s jeho pomocí vždy dotahoval poměrně silně, přesto jsem necítil nějaké otlaky, nebo odkrvení tváře. Do brýlí také nepronikalo žádné „parazitní světlo“ a to ani při použití za jasného dne – to je zřejmě důsledek perfektního dosednutí na mou konfekční tvář.
Při potřebě rychlého rozhlížení přeci jen pocítíte i při silném utažení setrvačnost celého setu. Takže když kroutíte hlavou vlevo a vpravo a hledáte, kde na vás ten Mercedes/démon/Spitfire hodlá vybafnout, tak brýle nesedí úplně pevně.
Brýle sice v sobě mají integrovaný mikrofon i malé reproduktory, ale ty se příliš vážně brát nedají. Můžete je ale snadno doplnil o vlastní sluchátka jakéhokoliv střihu, nebo používat i stolní reproduktory. Mně tato kapitulace na sluchátka přijde lepší než se pokoušet o rádoby integraci nějakých low costů.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
