Operace Haswell – má smysl vyměnit pastu uvnitř? | Kapitola 7
Seznam kapitol
Éra 22nm procesorů Intelu přinesla jeden velký neduh – přehřívání čipů a špatný přenos tepla do chladičů. Už od Ivy Bridge slýcháme, že výměna pasty mezi jádrem a rozvaděčem tepla může pomoci vylepšit vlastnosti procesorů. My jsem pro vás jeden Haswell (4770K) rozebrali a vyzkoušeli hned několik past. Výsledek je celkem zajímavý!
Po několika teoretických kapitolách, nás čeká ta nejdůležitější – praktické výsledky našeho měření. Jak uvidíte sami, po prvních testech jsem byl celkem zklamaný, výsledek a rozdíly teplot byly malé. Se správnou pastou se ale dá dosáhnout nakonec pěkného rozdílu a celkem zajímavého výsledku. Ještě jednou zopakuji postup a metodiku měření:
Každou pastu jsem nanesl na jádro a pečlivě procesor upevnil do patice. Krátkým testem v zátěži jsem ověřil, že přenos je dobrý a teploty jsou víceméně kde jsem je čekal. Poté jsem přistoupil k měření. K zahřívání jsem používal program OCCT, který jsem nechal naplno běžet 20 minut. Teplota v místnosti byla někde mezi 21-24 stupni. Otáčky ventilátorů chladiče byly konstantní ve všech testech, použitá pasta mezi chladičem a CPU byla také Noctua. V grafech tedy najdete teplotu IHS na povrchu měřeného CPIUD HW Monitorem jako „Package“. Napětí jsem měřil voltmetrem.
Fialový průběh patří původní pastě v procesoru, tedy pastě aplikované výrobcem Intel. Aby byl graf přehlednější, nezačíná v nule, ale až na 50ti stupních. Zklamáním pak byla klasická bílá pasta AS-5 od Arctic Cooling. Její výsledky jsou jen o chloupek lepší než u původní pasty. Bylo mi to divné, jelikož tato pasta je oblíbená a celkem i dobře hodnocená. Nakonec jsem na problém přišel, tuto pastu je nutno „zapéct“ svých maximálních přenosových schopností tedy dosáhne až po nějakých 200 hodinách zapékání. Což jsem tedy absolvovat nechtěl.
Výrazně lepšího výsledku dosáhla past Freeze od OCZ. S napětím 1,05V byl rozdíl proti původní pastě 4 stupně. S rostoucím napětím se zvyšoval i rozdíl teplot, byť jen mírně. U napětí 1,15V byl rozdíl stále 4 stupně, při napětí 1,2V ale už 7 stupňů. U maximálního napětí 1,3V byl rozdíl mezi původní a novou pastou 9 stupňů, což není málo, došlo k poklesu teploty o 11 procent.
Jasným vítězem testu je pak favorit, pasta Noctua. Stejně jako předchozí pasta, i ona ukazuje různě velké rozdíly závislé na použitém napětí. Při napětí 1,05 V je rozdíl mezi novou a původní pastou 6 stupňů. Při napětí 1,15 V jsou to jen 4 stupně. U napětí 1,2V se ale rozdíl zvýšil na 7 stupňů. U maximálního napětí 1,3 V je pak rozdíl s novou pastou vysokých 12 stupňů, a to představuje pokles teploty o téměř 15 procent. Pasta má tedy na teploty a přenos tepla do čipu jasný a měřitelný vliv, na nějaké velké zahýbání možnostmi chlazení a taktování to ale není. Teploty jsou stále dost vysoké, výrazně vyšší než u Sandy Bridge.
Jen pro připomenutí, Sandy Bridge na 1,3V měl teplotu v zátěži kolem 55 stupňů. Dokáži si ale představit, že při použití tekutého kovu místo pasty, klesnou teploty o dalších několik stupňů. Podívejme se ještě na srovnání screenshotů:
3900 MHz a napětí 1,05 V
Původní pasta – 58 stupňů
Pasta OCZ – 54 stupňů
Pasta Noctua – 52 stupňů
4200 MHz a napětí 1,2 V
Původní pasta – 69 stupňů
Pasta OCZ – 64 stupňů
Pasta Noctua – 65 stupňů
4500 MHz a napětí 1,3 V
Původní pasta – 84 stupňů
Pasta OCZ – 75 stupňů
Pasta Noctua – 72 stupňů