Otázka složitosti: Kam zmizely komplikované hry? | Kapitola 3

Klasické wargames jsou pochopitelné, pokud se v nich už orientujete – budou ale velmi těžko pochopitelné pro někoho, kdo neví o válce nic, nezná historii, taktiky a technické parametry. A něco podobného se začalo přetiskovat i do jiných strategií: Typicky je dělali fanoušci pro jiné fanoušky, takže komplexita hry s časem rostla. Přitom se ukazuje, že řada prvků ve hře je prakticky zbytečná a dala by se eliminovat – jde hlavně o rutinní údržbu, kterou dělat nechcete, ale musíte. 

Jsou hry, které stále staví na tom, že v nich rostete, jako League of Legends (2009), ale i tam se objevují problémy v tom, že je obří rozdíl mezi těmi, kteří hrají hru profesionálně a těmi, kteří začínají – a další problémy, jako je grindování účtů jen za účelem prodeje a tak dále. Zdá se, že to je jakýsi cyklus typický pro populární onlinovky, které nejdřív stoupají k popularitě a pak se zaseknou, zastarávají, stávají se toxickými a podobně. LoL nehraju, ale existují docela zajímavé komentáře od lidí, kteří tuto hru hrají a kritizují. 

Jedna z klasických her, která mě neobyčejně bavila, je Transport Tycoon Deluxe (1994) od Microprose. Tuhle věc jsem miloval, i když se neovládala zrovna snadno – rozhraní nebylo nejvychytanější a opravdu mě štvaly některé vlastnosti hry, jako že zničehožnic zlikvidovala nějaký zdroj, takže nebylo co dopravovat anebo že po čase vám místní správa zakazovala dělat úplně cokoliv. Přesto to bylo fajnové vláčkoviště, které vám díky systému semaforů dovolovalo sestavovat docela vychytané dopravní systémy. Mohli jste mít obří mapy, vybírat si prostředí – a dokonce navazovat dopravu, což dovolovalo vytvářet docela komplikované dopravní systémy. Řada věcí, jako byla možnost nahrazovat železnici monorailem anebo maglevem, jsou dosud nepřekonané.

Další hrou, která mě hodně bavila, byl Traffic Giant (2000), který šel na otázky dopravy jinak: Nabídl vám město, ve kterém jste stavěli MHD. Tohle dílko mělo svoje problémy se stabilitou, ale nabízelo možnost vyhrát si s dopravou a využít různé fígle, jako například použít pásy zeleně k tomu, že jste jimi táhli městský vlak anebo závěsnou tramvaj. To dovolovalo hledat v řadě scénářů poměrně neotřelá řešení dopravní zácpy: Nedalo se stavět jen tak, museli jste mít představu, kam vlastně lidi chtějí jezdit a přizpůsobovat se jim, jinak jste měli systém částečně prázdný a částečně přetížený. 

V poslední době, když jsem procházel nové hry, jsem hledal něco podobného – něco, co nemá dvacet let staré ovládací rozhraní a v jednom kuse to nepadá, protože to napsali pro Windows před dvaceti lety. A to je těžší, než se zdá, protože dnes v mainstreamu frčí hlavně online střílenice, případně střílenice pro děti s poruchou pozornosti, takže to je zběsile rychlé a, popravdě řečeno, to nejsem schopen sledovat ani jako video. Overwatch? Doom Eternal? To je pro mě čistý chaos. Vážně: Původní Doom se dal hrát jako klasická hororovka, ale co je tohle? WTF is going on?