Panzer a Katana – dvě herní mechaniky od Yenkee | Kapitola 2
Seznam kapitol
Výrobce levných herních periferií do své nabídky koncem loňského roku zařadil dvojici herních mechanických klávesnic, jejichž cena je natolik příznivá, že si je mohou dovolit i ti, kterým je líto vysolit spoustu peněz za stovku tlačítek na destičce. Obě klávesnice jsme si tedy osahali a navzájem porovnali. A oba kousky stojí za pozornost.
Proč bychom vlastně měli toužit po mechanické klávesnici? Zásadní výhodou proti klasickým „membránovým“ klávesnicím je lepší životnost. Zatímco životnost membránových kláves je udávána někde kolem 5 milionů stisků, životnost mechanických je v závislosti na použitém typu spínače výrazně vyšší, měly by zvládnout 30 až 70 milionů úderů. Pokud budu přehánět, mechanická klávesnice by vám mohla s trochou štěstí vydržet celý život. Pro zajímavost dle průzkumu z roku 2007 udělá průměrný uživatel 23800 úhozů za týden s naměřeným maximem 11600 úhozů za den. Za předpokladu, že by tento uživatel mlátil do jedné klávesy každý týden 23800krát, vydržela by mu při životnosti 50 milionů úhozů 2100 týdnů, což je 40 let. Udávaná životnost je být testovaná laboratorně a jak moc je blízko pravdě odhalí pouze zub času.
Nespornou výhodou je konstrukce těchto klávesnic, která zlepšuje celkový pocit ze psaní, a navíc je i výrazně urychluje. Mechanické klávesy reagují zhruba v polovině své dráhy, nemusíte do nich třískat jak smyslů zbavení a absolvovat s každým stiskem celou dráhu klávesy až k základně.
Hliníková základna výrazně zvyšuje hmotnost klávesnice. Oproti vaší stoleté, dodnes funkční chicony, jejíž zemskou přitažlivost patrně ani nezaznamenáte, se mechanická klávesnice značně pronese. Není tedy výhrou cestovat s těmito klávesnicemi na LAN party, na druhou stranu větší hmotnost znamená lepší stabilitu na stole.
Co na mechanických klávesnicích naprosto zbožňuji, to je snadná údržba, která je u klasických klávesnic poměrně komplikovaná a ruku na srdce, kolik z nás kdy údržbu membránovky dělalo. Membrány starých klávesnic ukrývají hromady drobků, zvířecích chlupů nebo popela z tisíce a jedné vykouřené cigarety (nebo něčeho silnějšího). Údržba mechanické klávesnice je proti tomu procházka růžovou zahradou. Ze spínačů se dají klávesy snadno vysunout prsty, u klávesnic se zapuštěnými klávesami nebo u hůře přístupných kláves lze použít použít přibalený plastový šperhák. Samotné čištění je tak po rychlém odstrojení záležitostí několika vteřin, maximálně minut. Největší bolest je nastrkat klávesy zpět na správné místo (obrázek na krabici přijde vhod).
Nevýhodou mechanik je chaos v typech spínačů. Na trhu jich je nepřeberné množství, každý z nich je trochu jiný, některé jsou více či méně kvalitní. Prvenství v popularitě si drží lety prověřená německá firma Cherry MX, ale to neznamená, že druhovýroba by měla být automaticky horší jakosti. V zásadě každý výrobce mechanických switchů rozlišuje tři typy podle barvy. Ty mají zpravidla různou aktivační dráhu (tedy výšku, při které klávesnice zaznamená stisk) a sílu potřebnou ke stisku klávesy vyjádřenou veličinou cn nebo gf (gram-force). Často tak bývá kumšt vybrat si tu pravou, která vám padne.
Další nevýhodou oproti membránovce je hlučnost, která se opět liší dle typu spínače. V zásadě rozlišujeme tři typy spínačů. Modré jsou zpravidla spínače „Clicky switches“, tedy takové, které se za výrazného kliknutí sepnou zhruba v půlce dráhy. „Tactile switches“, tedy hmatové spínače, působí při stisknutí odpor v opačném směru. Psaní je díky tomu o něco příjemnější (jako byste byli s klávesami v symbióze) a hlučnost o něco menší. „Linear switches“, tedy lineární spínače postrádají jakoukoli zpětnou vazbu, k jejich stisku je třeba nejmenší síla. Výhodou pro okolí je tichý provoz, což je ale nevýhodou pro uživatele, který si na ten psychologický vjem doprovodného zvukového efektu při stisku již zvyknul. Pro lepší představu se můžete na rozdíly kouknout v tomto anglicky mluveném videu od Techradaru.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
