Pocta hravosti: občas je dobré, když se velcí chovají jak malí | Kapitola 3
Seznam kapitol
Pořád si hrajete a něco kutíte? Máte rádi gadgety, věcičky, blbůstky a udělátka? Možná vás za to doma kritizují, možná se vám smějí. Ve skutečnosti však, podle evoluční teorie, patříte mezi ty nejpokrokovější příslušníky druhu Homo sapiens sapiens. Kde bychom byli dnes, kdyby si kdysi kutilové nezačali hrát třeba s mikroprocesory?
První Apple, ale i první Sinclairy byly klasické hračky pro nerdy, nedalo se s nimi dělat téměř nic praktického. Jen se podívejte na Sinclair MK-14 (1978), jednodeskový systém s displejem a klávesnicí od kalkulačky – to je naprosto klasický gadget. Pouhých 256 bytů RAM, 512 bytů ROM (!!!) s možností rozšířit systém na ohromujících 640 bytů RAM. Co se dalo s takovým počítačem dělat? Mohli jste si vyzkoušet nějaké jednoduché funkce, aktivovat něco přes porty a to bylo tak všechno. Přesto se tohoto stroje za 40 liber prodalo ve Velké Británii více než 20.000 kusů.
Velmi podobným kusem je i Sharp MZ40K (1978). Rovněž jde o počítačový gadget, který jste si koupili v podobě stavebnice. Vážně, prvním krokem při hraní s vaším počítačem nebyl jeho start, ale letování.
Jen popis této činnosti zabírá dobrou třetinu manuálu. Z něj zjistíte, co kam patří, že nemáte integrované obvody letovat nakřivo, že si musíte dát pozor na délku vodičů u jednotlivých součástek a tak podobně. Teprve když si stroj spájíte, můžete ho oživit a používat jeho praktické funkce, mezi něž patří stopky, hraní tónů anebo augmentované počítačové hry, jako je automobilový závod. Ten se hraje tak, že máte papírovou dráhu, po které posunujete papírová autíčka a Sharp MZ40K vám k tomu funguje jako elektronická kostka. (Nekecám, je to v krabici přibalené!)
Kit Sharp MZ-40K, tyto a další obrázky najdete na sharpmz.org
Tyto výukové stroje – či stavebnice – či co to je – nemají žádnou praktickou hodnotu. Žádnou. Jsou tak jednoduché, že se z nich jen sotva dá vytvořit něco praktického. Jsou samoúčelné, baví vás tím, že s nimi kutíte a hrajete si, čímž v sobě rozvíjíte technický talent. Takže se po nějaké době přestanete bavit s těmito pochroumanými verzemi kalkulaček a vydáte se buď na dráhu hardwarovou, kde si budete navrhovat a pájet sami svoje funkční obvody a zařízení, anebo na dráhu softwérářskou, kde si raději začnete psát vlastní kódy.
Nakonec možná tyhle protopočítače tak úplně marné nebyly, protože ti, kteří se jich namlsali, mohli plynule přejít na stavebnice „o něco více počítačů“, jako byla stavebnice Sinclairu ZX80. O tom se už dá říci, že to byl skutečný počítač. Mimochodem, pokud si chcete vychutnat počítačovou zábavu jako by byl rok 1980, můžete si z Bulharska objednat repliku stavebnice Z80 za 90 liber. (Pokud narazíte na historickou stavebnici tohoto stroje, ať vás ani nenapadne ji otevírat a tím zásadně znehodnotit!)
Podobné stroje se vyskytovaly i u nás za socialismu, například výukové kufříkové výukové počítače TEMS a nebo PMI80. Vzhledem k jejich ceně a velmi omezené dostupnosti to ale nebyla hračka, domů jste si mohli pořídit spíše stavebnice Logitronik anebo nějakou ze stavebnic rádia, které se vozily ze Sovětského Svazu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
