Editujte a nahrávejte zvuk zdarma - Základy zpracování digitálního audia
Seznam kapitol
Ať už streamujete nebo nahráváte podcasty, chcete, aby váš jedinečný hlas zněl dostatečně zřetelně, čistě a bez ruchů. Ale abyste mohli pomýšlet na umístění své nahrávky na některou ze streamovacích platforem, je nutné znát určité základy zpracování digitálního zvuku. Pojďme si tedy říct něco o frekvencích, hlasitosti, zvukové terminologii a streamovacích standardech.
Na rozdíl od zpracování obrazu stála práce se zvukem vždycky tak nějak v pozadí. Je to pochopitelné, člověk se ve světě orientuje převážně zrakem. Nicméně sluch se u lidského embrya vyvíjí dříve něž zrak, navíc většinu informací přijímáme právě sluchem. A je to hudba, která v nás umí vyvolat jedny z nejsilnějších emocí. Jenže když chcete zvuk nejen poslouchat, ale i vytvářet, nemáte mnoho možností, kde se to naučit. Většina kvalitní četby o zvukovém inženýrství je dostupná pouze v angličtině; a tato situace se za posledních 24 let, co se hudební produkci věnuji, zlepšila jen pramálo. Český internet je plný fór, kde najdete leccos, ale nic moc souvislého. Odborných článků už v naší mateřštině sice není takový nedostatek jako dřív, nicméně se zpravidla věnují spíše jednotlivostem, nebo nebývají určené pro začátečníky. Sám z pohodlnosti raději studuji komplexnější věci v češtině, v případě audia mám ale většinou smůlu.
Technologickému pozadí zpracování zvuku rozumí hlouběji jen menšina i pokročilých uživatelů PC, proto se nejprve seznámíme s jeho základy a vysvětlíme si klíčové pojmy. Na PC Tuningu můžeme používat zkratky jako CPU, GPU apod., aniž by bylo nutné rozebírat jejich význam, v případě audio problematiky to ale nejde.
Nebojte, není to žádná raketová věda ani pokročilá matematika, práce se zvukem neklade takové nároky na logické uvažování, jako třeba programování. Dá se to srovnat spíše s prací ve Photoshopu. Jestliže zvládnete ten, zvládnete i zpracování zvuku. Tento článek poslouží jako nezbytné teoretické minimum pro nahrávání a následné zpracování pořízeného záznamu tak, abyste si jeho zveřejněním neuřízli ostudu.
Dnes se zaměříme na specifika digitálního zvuku, na s ním související rozsah lidského sluchu, a na současné hlasitostní standardy vyžadované on-line platformami, kde budete chtít svůj záznam publikovat. Tomuto konečnému zpracování nahrávky pro výsledné médium se říká mastering a je velký rozdíl, zda zpracováváte zvuk pro CD, gramofonovou desku nebo podcast. Každá streamovací platforma používá mírně odlišnou standardizaci, zejména co se limitů hlasitosti týče. Váš záznam může mít tu nejvyšší studiovou kvalitu, uploadem na streamovací portál ale stejně dochází k jeho zkomprimování. Záznam tak, pokud není dobře připraven, může být tímto automatizovaným procesem vážně poškozen. Velkou roli v tom, jestli se bude vaše nahrávka posluchačům v porovnání s konkurencí líbit, hraje kromě jejího obsahu a kvality také její hlasitost. Lidé totiž subjektivně vnímají to, co je hlasitější, jako kvalitnější. Nastavit “volume doprava” kupodivu nestačí, většina autorů používá tzv. zvukovou kompresi (neplést si s komprimací), pomocí níž de facto posluchačům zesílíte intenzitu zvuku na maximum - a to častokrát vyšší, než je zdrávo. Jelikož to ale používají všichni, nezbývá než jít s davem, v němž by jinak váš hlásek zanikl, i kdybyste řvali sebevíc.
Ke studiu základů nahrávání a zpracování digitálního zvuku patří také povědomí o historii analogových záznamů, odkud pochází většina terminologie či logika ovládání. Patří sem i principy šíření zvuku nebo fungování lidského sluchu a spousta dalších věcí. O kterých si povídat nebudeme. Protože kdybychom si vykládali o všem, co souvisí s tím či oním, se vším a s ničím, nikam se nedostaneme.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
