Regulace, deregulace, přeregulace: Vítejte v Zákazolandu | Kapitola 3
Divoká éra elektrokoloběžek a segwayů se blíží ke konci, nově budou silnější modely potřebovat povinné ručení. A to znamená, že okruh toho, do čeho nám kecá stát, se zase o něco zvětšil.
Legislativa, která se na nás valí z EU, přichází z míst, kde je mnohem více kariéristů s mnohem silnější motivací nějak si získat místo u moci. Nemusí to být ani špatně míněno, nemusí jít o otevřený boj o pozice, ale přece jenom vidím jistý analog s byrokratickou „písařskou autokracií“, ve kterou se proměnil například starověký Egypt na přelomu Staré a Střední říše.
Tam šlo o to, že s tím, jak rostl význam administrativních pracovníků během stavby pyramid, došlo k růstu jejich moci na úkor centrální moci – prostě se začali starat o své vlastní partikulární zájmy víc než o zájmy celého státu a jeho lidu. Důsledky byly jasné, oslabení centrální vlády, která nebyla schopná reagovat na vnější ohrožení – a následný kolaps. To samé se opakovalo na konci Nové říše, kde byl příčinou oslabení říše vzestup moci kněží, další formy byrokracie.
Otázkou je, zda je nová legislativa racionální, anebo ne, zda jde jen o rozšiřování regulace na další oblast, která nebyla regulována a zda jde tedy o posilování státní moci na úkor našich svobod. Když jsem si četl novou legislativu stran povinného ručení na elektromobily s rychlostí vyšší než 25 km/h anebo s rychlostí vyšší než 14 km/h a hmotností přes 25 kilogramů, napadlo mě, že chápu, proč to oslavují hlavně asociace pojišťoven – prostě budou mít lepší kšeft. Legislativě odolala elektrokola, protože před lesklými overaly pumpičkářů se třesou nebesa i Brusel – a potom také zahradní traktory operující výhradně na soukromém pozemku, protože je kokotina žádat povinné ručení po něčem, co ohrožuje maximálně váš vlastní tuřín.
Poté, co jsem léta sledoval řádění sdílených elektrokoloběžek v Praze, chápu motivaci k zavádění omezení. Lidé jezdí na takových věcech jako dobytci, nemají žádnou soudnost, žádné helmy, nemají žádné papíry a zkoušky, není jisté, jestli chápou to, co se může na křižovatkách přihodit – ale nejsem si jistý, jestli je nutné začít od povinného ručení, nadto například i u golfových vozíků, jejichž kolizi s tramvají považují za méně pravděpodobnou než kolizi Slunce s Barnardovou hvězdou. Povinné ručení řeší škody, ne to, že nalití turisté jezdí na sdílených koloběžkách jako naprostí kreténi.
Ale to je obecný problém, který se jenom protiskuje do legislativy. Pokud je problém v nevhodném chování, proč se prostě nežádá po všech, aby když na to vlezou, měli nějaký řidičák, který ilustruje alespoň elementární způsobilost, chápání pravidel a taky toho, že jim je jasné, že když to skončí malérem, bude jim jasné, že z toho bude penalizace?
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
