Regulace, deregulace, přeregulace: Vítejte v Zákazolandu | Kapitola 4
Divoká éra elektrokoloběžek a segwayů se blíží ke konci, nově budou silnější modely potřebovat povinné ručení. A to znamená, že okruh toho, do čeho nám kecá stát, se zase o něco zvětšil.
Nejsem přívržencem toho, aby se lidem něco zakazovalo, ale podle mě je v pořádku, když se po nich chce, aby ilustrovali, že něco sami dokážou, že to chápou. Je mi úplně jedno, že je někdo hardcore pumpičkář, ale když nedodržuje značky, je mi jedno, jestli u toho šlape, pomáhá mu motor anebo ho ten motor zcela táhne. Anebo že je takový blbec, že vletí v plné rychlosti na chodník anebo na pěší zónu a snaží se probít civilisty tak, jako by hrál Cyklocarmageddon.
Pokud jde o tohle, je mi milejší myšlenka minarchismu, který nebude rozlišovat nezodpovědného cyklistu od nezodpovědného koloběžkáře: Není podstatný mechanismus, ale účinek, o to tu jde. Přesto se se stále rozlišuje mezi jedním a druhým, jako by to, když někoho sejmete na kole anebo na elektrokole, bylo něco totálně jiného, než kdyby to byla segway anebo elektrokoloběžka. Neříkají to fyzikální zákony, říkají to naše zákony – a tak to je, a tak to bude. Můžete si říkat, že to je moudré, ale já za tím cítím velmi silnou lobby. Nejsem přívržencem zákazů a omezení nad míru toho, co je absolutně soudné – a zvlášť ne v situaci, kdy vidím jasné tlaky lobby, které prosazují podivné a těžko pochopitelné výjimky.
Jasně, můžeme se bavit o tom, jestli máme mít takové či jiné ručení, papíry na to anebo na ono, konektor takový anebo makový – ale ten skutečný problém je v tom, že se nezřídka pokoušíme regulovat věci divně nebo předčasně. Čím víc pravidel, tím víc je systém nepřehledný – a z toho neprofituje nikdo jiný než lobbisté, kteří tam otisknou svoje zájmy – a potom písaři, ta stará dobrá staroegyptská písařská elita, bez které to bude celé naprosto nepochopitelné a vlastně i v praxi nerealizovatelné.
Pokud potřebujete právní oddělení na to, abyste věděli, co navrhovat, vyvíjet, marketovat a prodávat; pokud je to tak nepochopitelné a arbitrární, že vlastně netušíte, proč je dron s hmotností 249 gramů v pohodě a ten s hmotností 251 gramů už vyžaduje registraci, tak jste se už ocitli v etatitické písařské republice, v republice, které vládnou písaři proto, že oni navrhují pravidla – a nikdo kromě jich samotných jim vlastně nerozumí.
V přeregulované písařské republice, v Zákazolandu.
