Rimworld – když hratelnost válcuje grafiku | Kapitola 3
Seznam kapitol
Nejlépe hodnocená hra Steamu v roce 2018 opustila po pěti letech v říjnu loňského roku Early Access. Co ale na této jednoduše vzhlížející indie hře vidí jak počítačoví hráči, tak běžní kritici? Tajemství úspěchu projektu jediného vývojáře s vámi rozluštíme v dnešním článku o této poutavé, brutálně propracované postapo strategii.
Zvolte nejlepší hry roku 2023 a vyhrajte herní hardware
S partnerem Samsung SSD přinášíme velkou čtenářskou a redakční anketu. Za svůj hlas pro nejlepší hru můžete získat řadu cen…
Než vám začnu vyprávět svůj vlastní příběh, respektive jeho začátek, rád bych vám vlastními slovy převyprávěl zkušenost uživatele Randa Paula, který se svěřil v kladné recenzi na Steamu. Paul se s kámošem jednoho dne rozhodli rozehrát hru současně a následně porovnat, jak si vedli.
Paulův kámoš je spíš pacifista, takže svým kolonistům poskytoval maximální luxus v podobě oddělených, pěkně vybavených pokojů. Každý člen kolonie byl spokojený a měl svůj prostor. Stejně tak se choval k vězňům, kteří si jeho péče cenili tím, že byli sdílní a ochotni se s kolonisty sbližovat. Krom toho se všem snažil vařit luxusní kuchyni. Po týdnu byla jeho skromná kolonie v pohodě, ale nebylo na ní nic extra. Prostě nuda.
To Paulovi kolonisti si za ten týden prošli doslova peklem. Vzhledem k terénu svou kolonii začal budovat v podzemí, kde na něj několikrát zaútočili nájezdnici. Jeho kolonisté byli zbídačení a neměli slušnou možnost pěstitelství a lovu. Pozabíjeli poměrně vysoké množství nájezdníků, tak je naporcovali a co nestačili sníst, uložili na později.
Aby Randy vytáhl svoje lidi z depresí (přeci jen podzemí, kanibalismus a nedostatek vyžití se musí na lidské psychice projevit), začal jim vařit alkohol a drogy. Kolonisté nevěřili žádným náhodným návštěvníkům, kteří se objevili v okolí. Všechny je zabíjeli jako divá zvěř, orgány a věci, které měli u sebe, prodávali obchodníkům a co zbylo, snědli. Díky prodeji orgánů za slušné peníze vybavil Randy svou krvelačnou pevnost uvnitř hory lepšími střelnými zbraněmi. Jeho kolonie krvelačných postapokalyptických gangsterů byla koncem týdne jednou z nejmocnějších kolonií v širém okolí.
Recenze, respektive popsaná odlišnost dvou různých scénářů hry, která měla defacto stejný začátek, mne fascinovala natolik, že jsem se s vámi o ní musel podělit. Samo o sobě to dokazuje, že záleží pouze na tom, jak člověk celou hru uchopí a v jakém prostředí začne. Zda bude mrtvé spíše pohřbívat, nebo je sežerete s vidinou přežití po vzoru posádky marně bojující s legendární bílou velrybou ve stejnojmenném románu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
