S odstupem času a na druhý pohled: Jak se recenze můžou mýlit | Kapitola 3

Ne vždy to ale vypadá tak, že by recenzenti vždycky jenom nadsazovali. Pamatuji si několik pamětihodných případů, kdy recenzenti naopak nepochopili, na co se to vlastně dívají – a hodnotili hru hůř, než ji vidíme s odstupem času. V roce 1997 vydalo GT Interactive realtimovou strategii Star Command Revolution, která byla ve své době hodnocena zcela průměrně – Gamespot ji hodnotil 6,5 z 10 a Next Generation dokonce jenom dvě hvězdičky z pěti. 

Osobně jsem dal téhle hře před lety 8/10, čímž se podstatně více blížím současným hodnocením na abandonware – tam se hodnocení pohybuje někde mezi sedmičkou a desítkou. A nejen to, před lety jsem se taky pohádal s recenzentem, tuším že právě z Next Generation, který tuhle hru označil jako „kopii Duny II“ – prostě proto, že pokud něco Star Command Revolution není, pak je to kopie Duny II. Když se dušoval svou profesionální fundovaností, položil jsem mu zákeřnou otázku: Která surovina na konci kampaně chybí? A to on nevěděl, samozřejmě, protože kampaň nedohrál – „a ani to nepotřeboval, protože je profesionál“.

Problém je v tom, že zrovna tuhle hru nelze hodnotit, pokud ji nedohrajete. A možná ani chvíli potom, protože vám teprve bude docházet, jak je vlastně navržená. Některé hry jsou podobné jiným do té míry, že je lze srovnávat řekněme po půl hodině, protože základní mechanika je identická a liší se jenom detaily. 

Star Command Revolution je jako divný švédský film, který vám ze začátku přijde nepochopitelný, potom padlý na hlavu, ale když skončí, vrtá vám hlavou. Když se na něj podíváte podruhé, začnete si všímat detailů, které vám unikly. Když se na něj podíváte potřetí, začnete mít dojem, že to je opravdu vychytané. A na čtvrtý pokus si řeknete, že to je vlastně geniální.