Sinclair ZX Microdrive: revoluce v ukládání informací. To nevyšlo...
i Zdroj: PCTuning.cz
Historie Článek Sinclair ZX Microdrive: revoluce v ukládání informací. To nevyšlo...

Sinclair ZX Microdrive: revoluce v ukládání informací. To nevyšlo... | Kapitola 2

Pavel Tronner

Pavel Tronner

17. 8. 2022 16:30

Seznam kapitol

1. Levné a dostupné 2. Jednoduché a levné řešení 3. Revoluce se nekonala 4. Paměťová „karta“ osmdesátých let 5. Jak se s tím pracuje 6. Stále o nervy

Už když sir Clive (pravda, v té době ještě neměl zmíněný titul) představoval své ZX Spectrum, tedy nejlacinější počítač s barevnou grafikou na trhu, zmínil se na této velkolepé akci, že jeho firma pracuje na novém cenově dostupném datovém médiu, které bude v dohledné době pro ZX Spectrum k dispozici. To samozřejmě vedlo k rozsáhlým spekulacím, co za diskový systém asi Sinclair vyvíjí, jakkoliv velký šéf sám se o discích nezmínil.

Reklama

Sinclair si samozřejmě uvědomoval, že nemůže pro svůj laciný počítač nabízet neskutečně drahou disketovou mechaniku. Proto v jeho laboratořích začali přemýšlet nad možnými alternativami. Inspiraci přitom mohli mít už z roku 1974, kdy tehdejší mladý inženýr Andrew Grillet Sinclairovi navrhl, že by se nekonečná osmistopá páska mohla použít pro záznam dat. Sinclair byl tím nápadem zaujat, jenže Grillet dal přednost práci v Xeroxu, takže myšlenku nikdo dál nerozvíjel.

Inspirací mohl být i jiný velmi podobný produkt – v roce 1979 začala totiž americká firma Exatron nabízet pro Tandy TRS-80 svůj Stringy-Floppy, tedy mechaniku s nekonečnou páskou. 

Mechanika stála pouze 100 dolarů a jedna kazetka nabízela kapacitu 70 kB. Pokud se u Sinclairů inspirovali tímto dílem, měli se podívat i na jeho osud – neujal se. Přeci jen nebyl spolehlivý, měl malou kapacitu a uživatelé dali přednost šetření na opravdovou disketovou mechaniku, která nabízela mnohem více.

Leč Clive Sinclair si takové riziko nepřipouštěl. Byl přesvědčen, že přesně ví, co chtějí jeho zákazníci – laciný produkt. Je pravdou, že asi jiná takto laciná technologicky dostupná varianta tehdy neexistovala. Proto byl v průběhu roku 1982 tento projekt zahájen pod vedením Davida Southwarda, přičemž analogovou část řešil Ben Cheese. ZX Interface 1, který byl nutný pro připojení mechaniky Microdrive, navrhoval Martin Brennan a rozšíření Basicu o instrukce pracující s mechanikou zajistil Ian Logan.

Brennan a Logan měli ještě jeden nepříjemný problém navíc. Tvůrci ZX Spectra, tedy jeho ROM, kterou napsal Steve Vickers ve firmě Nine Tiles, a autor hardwaru Richard Altwasser, dali po dokončení tohoto počítače výpověď a vytvořili vlastní malý tým, který pracoval na zcela novém stroji Jupiter Ace. Sice po sobě zanechali detailní dokumentaci a detailní výpisy zdrojového kódu včetně komentářů, ovšem ani tak nebylo jednoduché do jejich řešení proniknout. Přitom naprosto důkladná znalost hardwaru a softwaru byla nezbytností, neboť Interface 1 po připojení k ZX Spectru napojil svou vlastní ROM na interní ROM Spectra, aby rozšířil Basic o nutné příkazy pro práci se sítí a microdrivem. Právě předčasný odchod Richarda Altwassera v únoru 1982 si vynutil toto poněkud nestandardní řešení. Zatímco na klávesnici počítače byly tyto příkazy přítomné, v ROM místo nich zelo prázdné místo o velikosti zhruba 1300 bytů.

ZX Spectrum 128k – zde je vidět, že Interface 1 pro tento mnohem širší stroj není ideální, neboť jej počítač na obou stranách značně překračuje, nicméně, vše funguje stejně, jako s původním gumákem.
i Zdroj: PCTuning.cz
ZX Spectrum 128k – zde je vidět, že Interface 1 pro tento mnohem širší stroj není ideální, neboť jej počítač na obou stranách značně překračuje, nicméně, vše funguje stejně, jako s původním gumákem.
Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama