Sinclair ZX Microdrive: revoluce v ukládání informací. To nevyšlo... | Kapitola 6
Seznam kapitol
Už když sir Clive (pravda, v té době ještě neměl zmíněný titul) představoval své ZX Spectrum, tedy nejlacinější počítač s barevnou grafikou na trhu, zmínil se na této velkolepé akci, že jeho firma pracuje na novém cenově dostupném datovém médiu, které bude v dohledné době pro ZX Spectrum k dispozici. To samozřejmě vedlo k rozsáhlým spekulacím, co za diskový systém asi Sinclair vyvíjí, jakkoliv velký šéf sám se o discích nezmínil.
Po stránce rychlosti patří Microdrive k problematickým médiím. Teoreticky by mělo platit, že pokud máme štěstí a zadáme příkaz pro nahrání souboru, který se nachází na kazetce tam, kde je právě přetočena, mělo by být nahrání rychlé, protože jinak musí mechanika přetáčet pásku tak dlouho, dokud nenajde začátek souboru. Moje zkušenost však říká, že prakticky vždy mechanika dost dlouho soubor hledá, než je samotné nahrávání započato. To hledání může trvat až osm sekund (u opotřebovaných kazetek i déle, protože mechanika to na první dobrou nezvládne), a teprve poté započne nahrávání. Samotná rychlost je celkem slušná, rozhodně lepší než originální mechanika pro Commodore C64. No a zcela pochopitelně jde o obrovský krok kupředu oproti využívání kazetového magnetofonu.
Těžko odhadovat, jaká byla spolehlivost této technologie před těmi téměř čtyřiceti léty. Lze pouze konstatovat, že v současné době patří Microdrive k téměř nepoužitelným technologiím, alespoň tedy dle mých zkušeností. Z pěti mechanik, které vlastním, fungují pouze dvě, a to jsem tu poslední zakoupil jako refurbrished v zoufalé snaze, aby mi aspoň jedna fungovala, až přestane pracovat i ta neservisovaná poslední. Z cca 40 kazetek by se ty fungující daly spočítat na prstech jedné ruky.
Samozřejmě, hlavním problémem je drobný filcový polštářek, který přitlačuje pásku kazetky ke čtecí hlavě. Ten je po čase zteřelý a už neplní svůj úkol. Bohužel, i kazetky, kde je tento drobný díl zachovalý, někdy nefungují a je možné pouze hádat, zda je magnetická páska již za zenitem, či zda je problém mechanický a vzrostlý odpor nedovoluje motorku pohybovat páskou dostatečně rychle. I to se totiž děje.
Problematický filcový polštářek původní špatný a repasovaný
Ta zmíněná relativní nehlučnost je bohužel spíše problematická. U disketové mechaniky máte díky klapání čtecí hlavice možnost posoudit, zda se operace vyvíjí dobře, či zda nenastal nějaký problém. Zvláště Apple II dokáže v případě potíží rozvibrovat hlavu do hrůzostrašných zvuků. Microdrive hučí stále stejně, netušíte, zda mechanika čte, zapisuje, formátuje, nic. Pokud má mechanika s kazetkou problém, vypíše chybové hlášení, ale to neplatí vždy. Někdy se snaží stále něco dělat, s páskou pořád točí a točí a točí a konce se nedočkáte. V takovém případě je jedinou možností zmáčknout reset či počítač vypnout – tedy pokud by Spectrum takové tlačítko mělo. Spectrum bylo děláno co nejlevnější, takže přepínač za pár pencí byl zkrátka považován za zbytečný luxus.
Další nepříjemným faktem je, že ne vždy každá mechanika přečte každou kazetku, některé jsou čitelné jen v jistých mechanikách, pokud je zformátujete, tak je pro změnu nepřečte mechanika druhá a obráceně. Těžko samozřejmě odhadnout, nakolik se na tomto podepisuje stáří mechanik i kazetek, ale taková je má zkušenost.
Z tohoto důvodu bych proto věřil dobovým stížnostem na spolehlivost Microdrivu. Samozřejmě, je třeba to brát v kontextu, protože záznam na magnetofonové kazety byl také problematický a také se doporučovaly zálohy. Ovšem Microdrive bohužel nebyl o moc lepší. Disketové mechaniky dodnes většinou fungují, a i když samozřejmě nepřečtou všechny dávno nahrané diskety, většina je stále funkční. To je mimochodem skvělým svědectvím spolehlivosti technologie. Můžeme jen hádat, zda naše současná paměťová média budou za 40 let ještě čitelná. Osobně jsem k tomu dost skeptický.
A tak zatímco práce s dobovými disketovými mechanikami je dnes příjemné retro zpestření a pokud používáme kvalitní diskety, tak se o data nemusíme ani moc bát, práce s Microdrivem je spíše otrava. Člověk se neustále obává selhání kazetky, vše trvá mnohem déle než s disketovkami a celkově je to spíše k zlosti než na nějaké užívání si retrotechniky.
Microdrive je bezesporu zajímavou technologií, pozoruhodným pokusem o hledání alternativního řešení, ale člověk se prostě neubrání pocitu, že zde se tvůrci inspirovali Járou Cimrmanem, největším z pionýrů slepých uliček. Microdrive rozhodně revoluci nezpůsobil, ale byl tou slepou uličkou.
