Současná kybernetická válka: Co očekávat? | Kapitola 4

Obrovský problém je, že u sofistikovaného malwaru, který se šíří nejen internetem, ale i alternativními cestami, je vysoká šance, že se dostane do nepovolaných rukou, které začnou kód upravovat pro svoje vlastní operace – ať už státní nebo v rámci zločineckých organizací. Hacking a vedení kybernetické války je někdy označováno za „levnou“ variantu ke klasickým zbraním v tom smyslu, že pokud máte schopné lidi, vybavení není až tak drahé. Mafie totiž modernizuje. Například kalabrijská Ndrangheta má lidi, kteří pracují s deep webem i kryptoměnami. 

To také komplikuje určení zdroje útoků, protože digitální vydírání mohou provozovat státy, organizace anebo jednotlivci. V případě velkých útoků je snaha sledovat pohyb transakcí, jako bylo například sledování peněz ukradených z Bitfinexu v roce 2016, ale bylo to docela složité, protože jedna věc je sledovat transakce a druhá je namapovat kryptopeněženky na jednotlivé lidi. V případě Morganové a Lichtensteina se slabina ukázala ve chvíli, kdy začali měnit kryptoměnu na klasické peníze a zboží – a zatčení byli proto, že se pohybovali v dosahu americké justice.

Zatímco o špionáži obvykle nevíme, velmi výrazně je vidět propaganda a protipropaganda. Osobně si myslím, že nemá žádný větší vliv – před dezinformacemi se varovalo už před volbami, ale jejich výsledky nevypadaly, že by něco zásadně měnily. Nyní ale došlo k tomu, že CZ.NIC zablokoval prozatím sedm dezinformačních webů a mluví se o blokování 22 dalších. 

Zásadně nesouhlasím s cenzurou, i když jde o propagandu a o nesmysly – a nejsem sám. Návod na obcházení blokace byl zveřejněn například na ABC Linuxu – jde o doplnění záznamů do lokální tabulky hosts, což lze snadno provést i ve Windows. Každý, kdo je schopen takovou věc provést, je podle mého názoru dostatečně soudný na to, aby si udělal na propagandu názor sám. Provádět blokaci bez soudního rozhodnutí, je podle mě zneužití technických prostředků pod záminkou válečného ohrožení – a je to takový testovací run na zavedení obecnější cenzury, což je ve svobodném světě nepřípustné.

Novodobé dějiny cenzury jsou zajímavé v tom, že v nich sehrála roli Krymská válka – ne tedy ta dnešní, ale ta z roku 1853. Britské noviny informovaly o pozicích Spojenců tak přesně, že je Rusové používali pro plánování vojenských akcí – takže zasáhla britská vláda. Zavedení cenzury v rámci ochrany vojenských tajemství je přece ta nejpřirozenější věc, že? Vedlejším efektem zavedení cenzury bylo také to, že fotografie Rogera Fentona z Krymské války byly naaranžované a zcela bez krve, aby nepůsobily pobouření.

S jídlem roste chuť, a jakmile se cenzura etablovala v britské společnosti, neustále se zvětšovala. Nejde jen o propagandu v britských novinách (například počet sestřelených německých letadel se za Blitzu v roce 1940 běžně nadsazoval až třikrát), cenzura zasáhla všechny formy médií. British Board of Film Classification (BBFC, původně British Board of Censors) byla založena v roce 1912 a poměrně rychle sestavila seznam 43 „porušení“, které vedly k úpravě filmu či jeho zákazu. (Neuvěřitelné čtení, doporučuji.) Důsledkem bylo to, že se dodnes nejtužší cenzura a „ochrana spotřebitele před závadnými filmy“ objevuje právě v zemích bývalého britského dominia.

Snaha cenzurovat a kontrolovat Brity neopouští ani dnes – například ve formě mediální kampaně No Place To Hide, která má v očích veřejnosti udělat z end-to-end kryptografie zlo, proti kterému bude muset vláda zasáhnout. Je to další z absurdních a neinformovaných tažení proti kryptografii, které britská vláda dokonce dělá tak, že vypadají jako aktivistická kampaň proti zneužívání dětí. Od vlády, jejíž policie a sociální složky roky ignorovaly řádění gangů zneužívačů v Roterhamu, mi to přijde až nechutně cynické.

Britský The Register na kampaň za půl milionu liber reagoval velmi pohrdavě a zopakoval všechna legitimní použití end-to-end kryptografie.