Starlink a okouzlení technologiemi: internet z vesmíru kdekoliv a pro každého | Kapitola 2
Seznam kapitol
Kdy naposledy vás technologie okouzlily? Myslím tím – opravdu okouzlily? Většinou si stěžujeme na to, že se Intelu pečou procesory, Microsoftu padají Windows a kdesi cosi – ale kdy naposledy jste se podívali na nějakou technologii a řekli si – no páni, tohle je naprosto husté?
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Většina klasických implementací satelitního přenosu dat sázela na geostacionární družice, které z hlediska uživatele „visí“ na jednom místě na obloze, jenomže tento typ připojení má svoje limity. Tak za prvé – geostacionární dráha je pouze v rovině rovníku, takže jde o „nejcennější místo v systému Země“, vejde se tam jenom omezený počet družic.
Za druhé, fakt, že geostacionární dráha je v rovině rovníku, znamená, že z vyšších zeměpisných šířek je tam zatraceně blbě vidět, protože družice je zdánlivě nízko nad obzorem a mezi vámi a družicí kůže být klidně nějaká terénní překážka. Tento problém měli i Rusové a vyřešili ho družicemi na excentrických orbitech (molnija orbity), což ovšem znamená, že tam je družice pouze „většinou“, tedy když je v apogeu, zatímco část její oběžné dráhy v perigeu ji přinese velice blízko povrchu Země.
Třetí problém je v tom, že geostacionární orbit je daleko – více než 35 tisíc kilometrů daleko. Dostat tam družici je těžké, servisovat ji je prakticky nemožné a když družice chcípne, je problém ji deorbitovat. A také přichází ta drobná nepříjemnost s tím, že rychlost světla je konečná, což při orbitě tak daleko znamená, že latence bude někde kolem 600 milisekund, což znamená, že i kdybyste měli nakrásně rychlý a neomezený internet, nebude zrovna hbitý a bude lagovat, což je problém jak pro hry, tak i pro nasazení vyžadující okamžitou reakci, jako jsou například VR aplikace.
34 tisíc družic
Zkrátka a dobře je to problém, který řeší Starlink a jeho šílených 12000 družic, kterých má být časem až 34000. Roje Starlinků pokrývají většinu povrchu Země, protože jsou nízko (kolem 500 km), tak vyžadují poměrně nízké přenosové energie a latenci mají kolem 20 ms, což nabízí opravdovou alternativu ke klasickému broadbandu.
Způsob, kterým toho dosahují, je prostě epický – a fakt, že se s pozemní jednotkou vejdou do deset tisíc, dokazuje extrémní pokročilost našich technologií. Předně – protože jsou družice Starlinku na nízké oběžné dráze, tak se neustále pohybují, a to rychlostmi až 27000 kilometrů za hodinu. Vy se tedy nepřipojujete k družici na nějakém konkrétním místě na obloze, ale míříte na pohybující se cíle, které se ani na okamžik nezastavují.
