Tolik, tolik zbytečně vydané energie...! | Kapitola 5
Seznam kapitol
„Kdyby dal tolik inteligence a energie do výzkumu, už jsme mohli mít lék na rakovinu.“ Tak tohle je věta, kterou jsem slyšel hodně často, obvykle potom, co jsem někomu předvedl opravdu vychytanou konstrukci v Minecraftu, nový řadič pro SDXC disky, který se připojuje k ZX Spectru anebo podobnou vychytanou věc, jejíž praktická hodnota je fakticky nulová.
Jinou pozoruhodnou osobností je Tomáš Pecina, který je známý nejen jako právnický aktivista, ale také člověk, který se zabývá emulací československých osmibitů. Jeho blog je pozoruhodný hlubokým náhledem na jejich konstrukci, včetně řady celkem ostrých komentářů na adresu jejich konstruktérů. Tak například se můžeme seznámit s jeho názorem na kvality konstrukce PMD 85 versus Tesla Ondra. Přesvědčte se sami!
Přiznávám se, že jako bývalý uživatel jak PMD 85, tak Ondry si vybavuji zážitek z jejich používání jen částečně, povrchně a to opravdu jenom uživatelsky. Diskuse o detailech konstrukce, myšlenkové čistotě anebo naopak neumětelství a chybách v návrhu obvodů je prostě fascinující, a z historického hlediska cenná, i když jí chybí jedna podstatná věc a to vysvětlení autora původního zapojení o tom, jak to vlastně myslel.
Úvahy nad tím, jak se to správně navrhnout mělo a kde udělal původní konstruktér chybu, jsou rovněž pozoruhodné. Tak například na blogu najdeme rozsáhlé pojednání o tom, proč nefungovalo správně čtení z magnetofonu na první verzi PMD 85-1. Je to rozsáhlá a faktická kritika, se kterou by patrně mohl polemizovat buď možná původní konstruktér (Roman Kišš) anebo nějaký zkušený elektrotechnik. Já musím pouze konstatovat, že si na příšerně nespolehlivé načítání z magnetofonu na PMD 85-1 pamatuji a také si pamatuji, jak jsem se podivoval, že na ZX Spectru to šlo celkem spolehlivě. Nu, alespoň jsem se po letech dozvěděl, v čem byl zakopaný pes!
Autor sám natočil i screencast, na kterém předvádí svůj emulátor jednoduchého školního počítače Tesla PMI-80. Pozoruhodná práce! Já sám jsem na PMI-80 nepracoval, viděl jsem pouze demo činnosti, které nám před mnoha pravěky ukazoval vedoucí kroužku (leč vedle ZX Spectra ba ani PMD 85 to nemělo šanci zaujmout). Stroj v Alza Muzeu máme, leč beze zdroje a jakékoliv dokumentace. Pecinův emulátor je zajímavý tím, že obsahuje i virtuální zařízení, která ve své době neexistovala, jako například panel ukazující vnitřní stavy procesoru anebo grafickou „obrazovku“ tvořenou maticí diod. Nicméně, jak autor podotýká, tato zařízení ve své době byla sestavitelná.
Video je neklamným důkazem, že PMI-80 byl skutečně plnohodnotným počítačem, i když v reálu vypadá jako jakýsi šílený a nedokončený pokus o kalkulačku. Mladší divák se může podívat na to, jak šíleně dřevní to byly stroje – kódy a hlášky se zobrazovaly na sedmisegmentovém displeji, bez manuálu nebylo možné prakticky nic dělat. Žádný help, žádná nápověda, intuice nefungovala.
Emulátor PMI-80 je mimo svoji hodnotu historickou úžasně nepraktický. Nedozvíte se z něj prakticky nic, co by se vám mohlo hodit při výuce moderního IT a programování. Kód, který pro něj vytvoříte, nemá mimo historické dokumentace či procvičování mozku prakticky žádnou hodnotu. Je na tom podobně, jako na tom jsou výtvory pro Minecraft – úžasné cvičení, objekt obdivu pro nadšence, ale to je asi tak vše.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
