Úvaha: Kam všechen ten elektrošrot jednou dáme? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Pokud jde o technologie, jsem svého druhu fetišista. Nemůžu si pomoci, musím vyzkoušet každý zajímavý gadget, který objevím! Zvláštní rozechvění cítím při pohledu na stále větší televize. Tuhle telestěnu za tak malé peníze musíme mít! Jenže tím vzniká otázka: kam se všemi těmi starými věcmi, které už nechceme?
To, co bych čekal od úřadů, je spíš orientace na celkový životní cyklus výrobku, jeho životnost a likvidovatelnost. Ekologické a neekologické se v zásadě liší jenom tím, zda je životní cyklus otevřený a nebo uzavřený. Pokud je uzavřený, tak se věc po skončení své životnosti mění na suroviny pro jiné věci – a to je dobře. Není naprosto nutné, aby výrobky byly dělané ze „sebedestrukčních“ materiálů, které natvrdo omezí dobu použitelnosti věci. Drtivá většina živočichů taky nefunguje tak, že by automaticky pošla a začala se rozkládat, jepice, někteří krabi a podobné organismy, které po rozmnožení se ve finálním životním stadiu přestanou přijímat potravu, jsou spíše výjimkou. Ne – organismus se rozkladu brání a teprve když pojde a přestane fungovat, se začne rozkládat. Nemůžeme dát peníze na nějaký výzkum, který by naučil materiály rozeznávat, že jsou „vyhozené“, tedy „mrtvé“ a mají se začít rozkládat na něco poživatelného třeba půdními bakteriemi?
Není také naprosto nutné, aby se přístroje vyráběly z „obnovitelných zdrojů“, jako jsou rostliny pěstované na suroviny. Stačí, když se podíváte na současnou neúrodu kukuřice způsobenou suchem a uvědomíte si, že zatím pěstujeme rostliny hlavně na jídlo pro sebe a hospodářská zvířata. Teď si představte, že výkyvy v cenách a dostupnost jídla by se projevily automaticky taky na cenách paliv a surovin pro výrobu „ekologických“ plastů. Už teď existuje vytěsňující efekt – čím více pěstujete plodiny na suroviny, tím potenciálně větší nedostatek jídla vytváříte. A pokud přijde neúroda, bude automaticky nejen hladomor, ale taky palivová a surovinová krize. Pokud nechcete, aby se vaše civilizace zhroutila proto, že třeba nastoupí malá doba ledová, nechcete mít svázanou dostupnost jídla a surovin pouze s pěstovanými plodinami. Jako doplňkový zdroj je to dobré, ale bytí či nebytí civilizace bych na to nesázel, pár kultur, které vše vsadily na zemědělství a se změnou podmínek exly, tu už bylo.
Rovněž není nutné motivovat lidi k recyklaci za každou cenu. Ceny výkupu by neměly být takové, aby motivovaly vznik loupeživých hord, které vykradou měděné kabely z funkčních dopravních staveb a nebo rozřežou zcela použitelný most jenom proto, že potřebují na pivo a chtějí si rozšířit domek o verandu. Patříme jako národ mezi ty poslušnější a plasty a papír recyklujeme slušně i bez nutnosti pokut či popelnic, které hlídají RFID kódy a udají vás, pokud vyhazujete něco, co nemáte (tuhle příšernost mají ve Velké Británii, mém oblíbeném příkladu civilizačních hrůz budoucnosti). Chováme se způsobile, ačkoliv nás vlastně nic nemotivuje k třídění, vyjma uvědomělosti.
Stále zkoumám, proč neexistuje program slev při nákupu nového zboží, pokud donesete na recyklaci staré – občas se objeví akce jako Šrotovné, co dělala Alza, nebo velké firmy mají program „přineste náš starý výrobek na likvidaci, dostanete slevu na nový“. To jsou přece super věci, proč nepodporujeme tohle? Člověk nemusí dostat peníze, bohatě stačí sleva na něco nového. Zloděje to moc motivovat nebude – co se slevou, když nechcete kupovat – ale dává to smysl pro ty, kteří jenom obměňují. Co třeba akce „když nám dovolíte odvézt si vaši starou ledničku, máte dopravu té nové plus odvoz zdarma“? To dává smysl, ne? Navíc sleva při výměně „staré za nové“ dává perfektní smysl výrobcům, protože ti vám nabídnou slevu na nové zboží samozřejmě jen od nich samotných. Je to konkurenční výhoda!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
