Úvaha: nešťastná válka Atari vs. Commodore | Kapitola 5
Seznam kapitol
Z historie bychom se měli učit, ale víme, jak to chodí. Jedna ze základních pouček východních bojových umění zní velmi prostě: „Choose your battle.“ Nejde jenom o volbu místa a času, aby vám třeba nesvítilo slunce do tváře. Jde i o hlubší aspekty volby toho, s kým se chystáte bojovat, kdy chcete bojovat a proč chcete bojovat.
Samozřejmě, všechno nešlo jednoduše. Jak Commodore, tak Atari měli problémy s operačním systémem, protože grafické operační systémy byly mnohem komplikovanější, než BASIC u osmibitů a hlavně potřebovaly mnohem více paměti. Atari ST mělo mít jako dva nejnižší modely Atari 130ST a 260ST, které měly být z úsporných důvodů osazeny pouze 128 a 256 kB RAM. Do tak malé paměti se ale TOS nevešel, protože sám potřeboval 192 kB. Model 130ST se tedy neobjevil na trhu vůbec a poměrně vzácné počítače 260ST byly ve skutečnosti osazeny 512kB RAM, aby v tom bylo možné provozovat vůbec nějaké programy. Skříně pro typ 260ST už ale byly vyrobené, takže se takto značené počítače objevily na trhu, i když se v podstatě neliší od modelu 520ST, který je vzápětí nahradil.
520ST, zdroj: www.oldcomputers.net
Operační systém Amigy byl mnohem pokročilejší, uměl preemptivní multitasking a díky čipsetu dokázal věci, které neumí ani dnešní počítače – dokázal například zobrazit najednou „nad sebou“ běžící aplikace s různým rozlišením obrazu. Dnes se taková věc dá dělat jenom emulací. Praktický smysl tam moc nevidím, ale faktem zůstává, že „obraz přímo z Amigy“ dokáže zobrazit věci, které emulátor nedovede. Systém Amigy dokázal vytěžovat jednotlivé čipy, takže jak se Amigisté chlubili, „mohli jste zároveň hrát hru, přehrávat si nějaký zvukový MOD soubor a zároveň formátovat dvě diskety, aniž by to hru jakkoliv brzdilo“. (Zlí pécéčkáři na to odpovídali, že opravdu nevidí důvod, proč by něco takového měli dělat najednou.)
Příklad multitaskingu
Buď jak buď, systém Amigy byl velmi pokrokový. Bohužel byl taky zabugovaný a zvláště starší verze systému padaly jako švestky. Protože byl po vydání počítače systém vlastně „stále v ladění“, bootovala se Amiga zpočátku načtením systému (Kickstart) z diskety. Amiga 1000 měla zvláštní řešení, kdy se po zapnutí Kickstart načetl do RAM, ta se potom uzamkla jen na čtení a po běžném resetu se potom už bootovalo z RAM. Později byl Kickstart přesunut normálně do ROM, nové verze Kickstartu ale přinášely nekompatibilitu se staršími hrami a bylo to nutné obcházet bootem do staších Kickstartů a dalšími triky. Počáteční nestabilita Amigy byl faktor, který systém rozhodně poškodil a dal body jak PC s DOSem, tak i Atari ST, které byly stabilnější už jenom proto, že multitaskové nebyly.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
