Úvaha: nešťastná válka Atari vs. Commodore | Kapitola 3
Seznam kapitol
Z historie bychom se měli učit, ale víme, jak to chodí. Jedna ze základních pouček východních bojových umění zní velmi prostě: „Choose your battle.“ Nejde jenom o volbu místa a času, aby vám třeba nesvítilo slunce do tváře. Jde i o hlubší aspekty volby toho, s kým se chystáte bojovat, kdy chcete bojovat a proč chcete bojovat.
Přestože byli vývojáři nadšení, docela klasicky jim při práci docházely peníze. Navíc se v roce 1983 propadl trh s arkádami a Atari téměř zbankrotovalo (muselo být výrazně restrukturalizováno). V té době byl Jack Tramiel vytěsněn z Commodore, který kdysi založil a odkoupil „tu část Atari, která dělala počítače“. Právě Atari půjčilo Amize peníze na vývoj s tím, že pokud mu nevrátí půjčku do určité doby, tak mu připadne celá technologie. Těsně před tím, než měla půjčka vypršet, se do záležitosti vložil Commodore, půjčku vyplatil a celou Amigu koupil. Tím vlastně „vyfoukl“ čipset Atari přímo pod nosem, což udělalo hodně zlé krve, vedlo ke spoustě právních sporů a dost pravděpodobně jde o reálnou příčinu války, která vzápětí propukla.
Jack Tramiel byl tvrďák, uměl tlačit na pilu a tohle ho nepochybně dost naštvalo. Navíc měl na vedení Commodore pifku a tak zahájil vlastní vendettu, kterou vedl efektivně a nelítostně. Byl navyklý vyhazovat lidi na potkání (a to klidně kolektivně), tvrdě tlačil na zlevňování výroby, na vertikální integraci a obecně byl podle všeho jako šéf hodně nepříjemný. V osmdesátých letech se dokonce dostal do žebříčku „deset šéfů z pekla“. Příčina jeho tvrdosti asi tkví v jeho životním příběhu – jako mladý polský Žid se dostal do koncentráku a přežil jenom díky tomu, že se dobrovolně hlásil na práci, protože věděl, že dostane více jídla. Buď jak buď, povedlo se mu stlačit ceny počítačů, povedlo se mu zrychlit jejich vývoj a do značné míry tak formoval počítačovou historii osmdesátých let.
Tak. A teď nastala situace, že Commodore měl výkonný čipset, ale tak trochu nevěděl, co si s ním počít. První Amiga, Amiga 1000, byla poměrně drahá, s monitorem přišla na 1600 USD. Commodore si nechtěl likvidovat úspěšný byznys „domácích“' osmibitových Commodorů, protože prodeje Commodore 64 jenom svištěly. Taky měl připraveno hned několik vylepšených osmibitových řad, o kterých jsem psal už dříve. Osmibitové počítače se prodávaly „jako domácí stroje a jako hračky“, takže se marketing rozhodl postavit Amigu přímo proti PC a Macintoshi jako spíše profesionální platformu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
