Úvaha: Papír je v koncích, digitální čtečky nastupují
Seznam kapitol
Čekali jsme to už hodně dlouho a tenčící se prodeje knih a časopisů jasně ukazovaly trend a směr. Minulý týden jsem ale pochopil, že papír už nezvratně skončil a přichází už jenom fáze pozvolného dojezdu a vyhasínání. O smrti papíru mě nepřesvědčily trendy ani statistiky, ale výjev, který jsem uviděl v metru.
O smrti papíru mě nepřesvědčily trendy ani statistiky, ale výjev, který jsem uviděl v metru. Mezi různými pozoruhodnými charaktery, které potkáte ve veřejné doprave, se celkem pravidelně objevují intelektuální jedinci, kteří vypadají poněkud zanedbaně, jsou obvykle oblečeni do bezvýrazných, dosti ošoupaných a podezřele okrových šatů. Většinou si čtou něco intelektuálního a dosti excentrického, jako je třeba Tolstoj ve francouzštině. Ještě minulý rok jsem neviděl ani jednoho podobného intelektuála, který by používal einkovou čtečku – všichni bez výjimky louskali obvykle značně ohmatané paperbacky. Minulý týden už to byli alespoň čtyři. Vypadalo to jako zjevení, ošoupaný a vzhledově zanedbaný intelektuál si spokojeně četl svoji filozofickou divnoknihu v cizojazyce z einkového Prestigia, u něhož stylově využíval původní plastový polep obrazovky jako ochrannou fólii. Fascinující pohled!
Tuhle kategorii čtenářů rozhodně nemůžeme obviňovat z nějakého technologického radikalismu, tohle nejsou lidé, kteří jdou do kavárny s ultrabookem barvy naleštěné mědi jenom proto, aby si tam s ním zaexhibovali. Oni za hlasitého srkání obludně rozředěné americké kávy nekontrolují facebookové statusy, oni knihy vážně čtou. Fakt, že už i oni běžně používají čtečky, zcela jednoduše znamená, že se čtečky staly naprostým mainstreamem, spotřebním zbožím. A také to znamená, že odklon od papíru je už trvalý a jeho sláva se už nikdy nevrátí.
Všechno je to o penetraci populace, o tom, jací uživatelé se technologii vzpírají a kteří ji naopak přijali za svoji. Moje matka kupříkladu dobrých třicet let odolávala myšlence automatické pračky, protože ruční praní je „lepší“. Naše známá odmítala patnáct let mikrovlnku, protože „radiace ničí v jídle atomy a činí je nezdravými“ (jako by snad karcinogenní připáleniny v kastrolu ohřívaném pravým přírodním zemním plynem byly zdravější). V některých případech jednotlivci vývoj odmítnou a zaseknou se v určitém období dějinného vývoje – znám člověka, který odmítl uznat existenci PC, protože mu ve srovnání s „pravými počítači“ (mainframy) přišly jen jako špatný vtip a pak také pravověrného amigistu, který se odmítl vzdát své vysoce vyladěné Amigy 1200, i když mu to v praktickém životě působilo nemalé problémy.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
