Úvaha: Papír je v koncích, digitální čtečky nastupují | Kapitola 2
Seznam kapitol
Čekali jsme to už hodně dlouho a tenčící se prodeje knih a časopisů jasně ukazovaly trend a směr. Minulý týden jsem ale pochopil, že papír už nezvratně skončil a přichází už jenom fáze pozvolného dojezdu a vyhasínání. O smrti papíru mě nepřesvědčily trendy ani statistiky, ale výjev, který jsem uviděl v metru.
Pokud se nějaká technologie stane součástí životního stylu svých odpůrců (a intelektuálové v zašlých okrových oblecích patřili vždy mezi fundamentální obhájce papírových knih), tak to pro ni znamená, že byla široce přijata a celý trh se mění. Tím se zásadně liší od módní technologie, která přijde a zase odejde, aniž by trh zásadně změnila. S mobily to bylo to samé: Ve chvíli, kdy si je začali kupovat i babičky a dědečkové, bylo jasné, že to má pevná linka a telefonní budka spočítané. I horror se musel změnit a od té doby všichni víme, že když ve filmu či knize hrdina náhle není schopen najít signál a nebo musí odevzdat mobil, začíná to být vážně špatné. Před masovou adopcí mobilů autoři podobné věci vůbec řešit nemuseli.
Ústup „papíru“ (tedy papírových tištěných médií) je zcela jasně pozorovatelný kupříkladu v Informačním servisu Unie vydavatelů. Není to rovnoměrný proces, netýká se všech tiskovin stejně a postihuje spíše odborná média než tiskoviny bulvární. U nich sice prodaný náklad také rok od roku klesá, ale zatím stále prodávají náklad „jako noviny“ (několik set tisíc prodaných výtisků), zatímco noviny reprezentativní a noblesní se zcela regulérně s prodejností dostaly tam, kde před lety byly časopisy – několik desítek tisíc prodaných kusů od každého čísla. Zjištění, že lidi zajímají bláboly a výmysly, zda „Karel nemá „zase“ rakovinu“, nějaké ty báječné recepty či prostý seznam televizních pořadů, je sice smutné, ale očekávatelné. Ostatně to koreluje s představou „posledního čtenáře novin“, který žije v dědině na výspě civilizace a tiskovinu využije mimo jiné na zápal kamen, sušení hub a jako náhradu toaletního papíru. Má tam zkrátka tu přidanou hodnotu, kterou městský civilizovaný tvor nechápe.
Mnohem drsnější jsou prodané náklady specializovaných časopisů, které se dostávají na samotnou hranu jedné desítky tisíc prodaných kusů, přičemž prodejní gravitaci vzdoruje jenom pár výjimek, obvykle lifestylových magazínů či teenagerských mouder určených pro slečny. Buď jak buď, časopisy, které před lety prodávaly desítky tisíc kusů, dnes neodvratně míří směrem k nule. Je to vidět i v ordinacích – tam, kde se dříve povalovaly časopisy, dnes najdu spíš jenom reklamní letáky na Oscillococcinum.
Za pád časopisů může internet, ale nejenom on. Internet totiž přinesl řešení problémů s časopisy, které měli lidé vždycky – papírové časopisy byly neaktuální, nedalo se v nich nic najít a každý výtisk, který opravdu dorazil do schránky a navíc byl v jednom kuse, bylo takové malé vítězství v boji s distribucí. Přejít na digitální distribuci je proto zcela logické – rok jsem se tahal s Českou poštou a vydavatelstvím Scientific Americanu o to, kdo může za mé mizející výtisky, až jsem zjistil, že problém je na straně nějaké superlevné distribuční společnosti, kterou si vydavatelství najalo, jelikož Česká pošta jim přišla moc drahá. Lidi ze superlevné distribuční společnosti se už vůbec nenamáhali dostat ke schránkám, jednoduše časopis pohodili před domem na kupku reklamních letáků a měli odpracováno. Podobných historek, kdy někdo vykrádal z herních časopisů DVD, rozbíjel je, poškozoval a podobně, znám spousty – a každá jedna vedla k tomu, že z hlediska čtenáře tisk vypadal stále méně atraktivně. Digitální archiv, ze kterého si můžete stáhnout kdy chcete co chcete a ještě to můžete fulltextově vyhledávat, je vedle toho neuvěřitelným technickým pokrokem a uživatelským luxusem.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
