Úvaha: Papír je v koncích, digitální čtečky nastupují | Kapitola 3
Seznam kapitol
Čekali jsme to už hodně dlouho a tenčící se prodeje knih a časopisů jasně ukazovaly trend a směr. Minulý týden jsem ale pochopil, že papír už nezvratně skončil a přichází už jenom fáze pozvolného dojezdu a vyhasínání. O smrti papíru mě nepřesvědčily trendy ani statistiky, ale výjev, který jsem uviděl v metru.
Aktuálnost je další zásadní problém, se kterým se „papír“ nikdy nedokázal vyrovnat. Časopis s měsíční periodicitou nebude nikdy tak aktuální jako týdeník a ten se nikdy nedokáže poměřit s deníkem. Dokud „noviny“ tvořila jedna dvojstrana a lidem to nepřišlo divné, bylo navíc možné tisknout večerní a zvláštní vydání, která reagovala na aktuální dění – tak kupříkladu by se ve čtvrtek po obědě udělalo speciální vydání o tom, jak po třech dnech francouzská armáda, letectvo a námořnictvo vítězně dobyly teroristické hnízdo tvořené jedním maghreb gangstou. Na oslavu tohoto výkonu je jedna dvojstrana ideální, dá se tam nějaká fotka, mapka a za pár hodin hurá do ulic s ještě od barvy mokrým speciálem! Taková zvláštní vydání o pár listech představovaly asi vrchol aktuálnosti, kterého byla papírová média schopna. S příchodem médií jako rozhlas a televize, schopných reagovat v „reálném čase“, ovšem jejich význam zmizel.
V okamžiku, kdy médium přichází o jednu svou významnou charakteristiku, zaměřuje se obvykle na nějaký jiný rys. Noviny se vzdaly honu na aktuální informace a pozvolna tloustly různými přílohami a analýzami, takže výroba deníku se neustále protahovala a komplikovala. Všimněte si, že drtivá většina online médií svým obsahem obvykle nejde nad rozsah „zvláštního vydání“, je to pouhých pár článků denně, ale pro klasické noviny prostě není možná cesta od téměř časopisové tloušťky směrem k hubeným speciálům zpět. Nejde to ani z distribučních důvodů. Podobným problémem trpí i herní časopisy, které s postupem času přišly o aktuálnost a zaměřily se se také k analýzám a nakonec se staly vlastně svého druhu komplementem k přibaleným plným hrám – i tam se ukázalo v podstatě nemožné vrátit se zpět k jednoduchému levnému časopisu. Je to jako v evoluci dinosaurů: Jakmile se zvětšili, už pro ně nebyla cesta zpět.
S nárůstem objemu se projevoval stále více problém s vyhledáváním informací. Pokud máte hodně časopisů a nějak si je neřadíte a neindexujete, je v podstatě nemožné v tom cokoliv najít. Při úklidu jsem zíral zhruba na jeden metr krychlový všelijakých Score a Levelů, které jsem dostal jako autorské výtisky. Pokud v nich chci něco najít, budu si muset online zjistit, kde se daný text nachází a pak se v té hromadě hrabat. Navíc je to zatraceně těžké, špatně se s tím manipuluje a když už takový časopis máte, rozhodně ho nebudete nikomu půjčovat, i kdyby žebronil sebevíc, protože podle zákona o koloběhu knih v přírodě vám půjčený výtisk nikdy nevrátí. U rodinných příslušníků je to horší, oni si ho prostě vezmou a někam ho zahrabou, takže ho už naprosto nikdy nenajdete. Není online archív s PDF a možností vyhledávání praktičtější? Jediný důvod, proč si tyto papírové časopisy držím, je v podstatě pietní. Kdybych je mohl proměnit v jejich digitálně destilovanou formu, patrně bych je oželel úplně – je jich moc a místo doma je cenné. Recyklace knih a časopisů a jejich výměna za digitální verze vypadá nejenom rozumně, ale dokonce přirozeně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
