Úvaha: Papír je v koncích, digitální čtečky nastupují | Kapitola 5
Seznam kapitol
Čekali jsme to už hodně dlouho a tenčící se prodeje knih a časopisů jasně ukazovaly trend a směr. Minulý týden jsem ale pochopil, že papír už nezvratně skončil a přichází už jenom fáze pozvolného dojezdu a vyhasínání. O smrti papíru mě nepřesvědčily trendy ani statistiky, ale výjev, který jsem uviděl v metru.
Charakteristickým rysem, doprovázejícím úpadek tištěných knih je to, že poté, co se trend otočil, se začali i vydavatelé knih zajímat „o piráty“ a obviňovat je ze svých problémů. Stejně, jako „prodej CD poklesl kvůli pirátům“, dnes slyšíme, že piráti ničí prodej knih. Adaptace na změnu podmínek je, zdá se, problémem pro každého vydavatele. Přitom je pravděpodobné, že „knižní piráti“ jsou naopak ti, kterým jde o literaturu nejvíce, protože z hlediska dnešního dorostu je kniha stejně mrtvá a pro pirátění neatraktivní.
Dalším charakteristickým rysem současného vývoje na knižním trhu je ale taky to, že jen mezi lety 2006 až 2010 vzrostl počet registrovaných nakladatelů o čtvrtinu – řada autorů se už odmítá dělit s nakladatelem o výnosy a radši si udělá nakladatelství vlastní. Je to pochopitelné, při moderních technologiích printu a malých objemech tisků je prostě zbytečné živit „regulérní nakladatelství“. Vyrobíte si doma knížku, uděláte přes známou paní češtinářku jazykovou korekturu, nalijete si ji do nějakého samozlomného prográmku a pošlete emailem do digitální tiskárny, která vám potom přes messengera pošle balík s hotovými knihami a ten budete rozprodávat a nebo rozdávat přátelům, protože tištěná kniha se stane spíše prestižní než komerční záležitostí.
Klasická tiskařina z procesu mizí. Cítím nad tímto procesem jistou rozmrzelost, protože moje ctěná přítelkyně je tiskařka a tak nějak snila o tom, že bude dělat s velkými tiskařskými rotačkami, které chrlí statisíce výtisků. Ano, je to na ženskou trochu atypické zaměstnání, nicméně i já mám respekt k velkým a složitým strojům, které se ale s postupem času stávají stále zbytečnější a budou nahrazeny menšími, chytřejšími a plně digitálními mašinami, které tiskaře ke své obsluze nepotřebují, jenom občas chtějí nový toner a jindy zavolat pana doktora přes tiskárny, když je něco bolí. Tiskařina se tak mění v úředničinu či práci v DTP, což má pramálo společného s pobíháním kolem obří rotačky.
Propad cen čteček, které jsou už jenom za pár tisícovek a má je každý trochu lepší obchod, bude kolaps klasického knižního obchodu akcelerovat. Nabídka hardware přitom zatím není ideální, levná čtečka Wooky za dva tisíce má opravdu patetické rozlišení 800x480 bodů a docela pěkný Kindle DX zase stojí přes deset tisíc. Těším se, až si vyzkouším čtení PDF na novém iPadu s rozlišením 2048x1536 – to by konečně mohlo trochu pohnout s trhem, na kterém si čtečky pohodlně vegetí už roky v neuvěřitelně zaprděných miniaturních rozlišeních. (Nebo je tu snad někdo, komu připadá normální, že i nové notebooky mají stále ubohých 1366x768 bodů?) Zkrátka a dobře, stále chybí zařízení, které bude velké a mít stejně dobrý eink jako Kindle DX, bude mít rozlišení blížící se novému iPadu a cenu někde u levného Wooky.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
