Úvaha: Rozmazlení luxusem | Kapitola 2
Seznam kapitol
Jedno přísloví říká, že jen bohatý člověk si může dovolit kupovat levné věci. V praxi se mi to ověřilo mnohokrát, počínaje botami a výpočetní technikou konče. Levné věci se vyplatí kupovat obvykle v případě, že funkčnost potřebujete teď hned a nevadí vám, že se to rozsype brzy a nebo že to funguje tak trochu divně. Každopádně toho budete většinou nakonec litovat.
Moje poslední technologické dobrodružství začalo asi před čtyřmi lety, kdy jsem na dlouhodobé služební cestě zatoužil po DVD rekordéru. V oné době stály rekordéry circa dvacet tisíc a proto jsem zajásal, kdy jsem objevil "méně značkový" rekordér Maxton za polovinu. Rekordér patřil mezi klasické příklady toho, jak vypadá narychlo uplácaná komponenta, která "skoro funguje" - vypalovačka NEC 1100A s upraveným firmwarem, solidní enkódující čip a zmatlaný firmware. Ten kupříkladu nechápal, jak je možné zadat nahrávání tak, aby začínalo např. ve 22:00 31.12. a končilo ve 4:00 1.1., protože každý ví, že leden je přece před prosincem, že ano? Podobný vstup považoval rekordér jednoduše za neplatný. Podstatně horší bylo to, že měl tendenci občas se během nahrávání zaseknout, což znamenalo, že jste přišli přinejmenším o poslední nahrávku a všechny, které měly po ní následovat, někdy ale taky o celý již nahraný obsah na DVD. V jistém smyslu šlo o fragilnější nahrávadlo, než byl klasický páskový VHS rekordér. Výrobce v manuálu uváděl, že je třeba vybírat "kompatibilní média" - a věru, onen NEC neprodukoval ani valně kvalitní nahrávky a navíc některé typy médií neměl rád.
A budeš makat, potvoro!
Zpočátku jsem zkoušel vyhledat "ta kompatibilní média" (vždyť přece "to bylo stále levnější, než koupit dražší rekordér") a nakonec jsem skončil u nahrávání na rewriteable média - pokud se nahrávání povedlo, šlo to s pomocí klasické vypalovačky zkopírovat na klasické nepřepisovatelné médium. A pokud se nepovedlo (a minimálně jednou týdně se to opravdu nepovedlo), rewriteable médium se přeformátovalo. S postupem času jsem začal objevovat další nálady rekordéru, např. asi po třicátém nahrání rewriteable média už na něj obvykle nahrávat vůbec nešlo. Někdy oznámil rovnou, že disk není OK, jindy si tuto hlášku nechal až na okamžik, kdy jsem přišel domů a chtěl se podívat na film. Takto inherentně nespolehlivý stroj opravdu nepotěší, ale "stále to bylo za polovinu ceny normálního rekordéru" a když jsem se bavil s prodejcem, obvykle jsem se dozvěděl, že holt musím používat kompatibilní média. Stále tedy ve mě přetrvávala jistá víra v to, že jednou možná opravdu narazím na ona bájná dostatečně kompatibilní média a bude to fungovat bez cavyků. Jednoho pamětihodného večera jsem pak přišel domů v lehce podroušeném stavu a chtěl se podívat na závěrečný díl seriálu, načež rekordér zlomyslně pravil, že "Timer recording failed". To mě opravdu rozzuřilo, vyložil jsem si to jako akt úmyslné podlosti přístroje a ve stavu přechodného pominutí mysli jsem ho zvalchoval šroubovákem. Zpracoval jsem mu jenom kapotu, rekordér sám funkčně přežil, ale bylo jasné, že pohár trpělivosti přetekl a roztomile levný přístroj je třeba nahradit něčím, co bude doopravdy fungovat. Kombinace rekordéru s ruskou ruletou je prostě pro někoho, kdo má silnější nervy...
Které je to pravé? No vybírejte...
Jelikož už táhlo na dobu digitalizace, sháněl jsem necelý rok rekordér, který by měl i DVB-T tuner. (Přiznám se, že dodnes žasnu nad tím, kolik přístrojů s morální životností kolem pěti let bylo nabízeno ještě necelý rok před přechodem na digitální vysílání BEZ DVB-T tuneru!) Koupil jsem první, na který jsem narazil - a bylo to opravdu mastné, protože první rekordér s DVB-T tunerem byl Pioneer DVR-540HX. Nepovažuji ho za nejbáječnější stroj pod sluncem, neměl podporu češtiny a enkódovací čip na můj vkus produkuje docela kostkovaté nahrávky, ale na rozdíl od proradného Maxtonu fungoval. Vyberete kvalitu - a nahráváte. Záznam na disk může být 16:9, 4:3, všechno bez problému, editování bez problému, nikdy jediná vypadlá nahrávka, nikdy diskuse o tom, na které médium se mu chce nahrávat a na které ne. Co jsem do Pioneeru strčil, na to nahrával. Byl více než dvakrát dražší než Maxton, ale fungoval výborně. V záruce mu jednou zkolaboval harddisk, ale tím jeho seznam hříchů končí. Neprohlásil bych ho za excelentní, ale spolehlivý - to určitě ano. Ze situace, kdy studujete, jak ten krám nastavit a co do něho strčit za médium, abyste viděli to, co chcete, jsem se dostal do situace, kdy jsem se nemusel vůbec bát o to, zda naprogramovanou nahrávku uvidím, jenom o to, zda na disku zbylo dost místa.
Získal jsem tedy dojem, že DVB-T zařízení jsou vyspělá a výrobci ví, jak je mají dělat. DVB-T zařízení rovněž zlevnila, takže když přišlo na řadu vypínání analogu, domníval jsem se, že dnes už nebude problém koupit si levnou mašinu, která umí nahrávat za malý peníz. Přece jenom na digitálu je programů více a od doby, co nás Prima Cool bombarduje výbornými seriály každý den, by se sekundární nahrávadlo mohlo hodit. Proč by dnešní mainstreamová technologie neměla být alespoň tak dobrá, jako onen Pioneer starý tři roky? Jednoduchý předpoklad, že ano? Ukolébán bezproblémovostí Pioneeru, považoval jsem nákup jednoduchého DVB-T nahrávadla za banální záležitost.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
