Úvaha: Rozmazlení luxusem
Seznam kapitol
Jedno přísloví říká, že jen bohatý člověk si může dovolit kupovat levné věci. V praxi se mi to ověřilo mnohokrát, počínaje botami a výpočetní technikou konče. Levné věci se vyplatí kupovat obvykle v případě, že funkčnost potřebujete teď hned a nevadí vám, že se to rozsype brzy a nebo že to funguje tak trochu divně. Každopádně toho budete většinou nakonec litovat.
AI model LTX2 směle konkuruje placeným generátorům videí
Blíží se konec generování videí přes placené služby. Videa k nerozeznání od reality zvládnete už i na svém počítači.
Pokud si například koupíte výrazně levnější MP3 přehrávač, dost často zjistíte, že má tendenci všelijak mrznout, ovládá se podivně, ale zato má 256 různých střídajících se podsvícení a 64 manga animací, které náhodně spouští během přehrávání. Pokud ho potřebujete na týden - dobře. Pokud ho potom můžete dát dětem či jiné zvířeně, která ho tak jako tak zničí - lépe. Pokud s ním míníte vydržet déle než půl roku - špatně. Do měsíce vás podivnosti v menu, občas nefungující tlačítka, ďábelsky nepraktické a pomalé vyhledávání tracků a zvláštní plechová reprodukce rozčílí do takové míry, že se ho stejně zbavíte a seženete si přehrávač jiný.
Ti, kteří nakupují elektroniku často, se mnou možná v tomto okamžiku nebudou souhlasit - ano, zvláště v poslední době se ve výpočetní technice stává, že i drahé kusy vydrží překvapivě málo, zatímco se poštěstí koupit levnou a velice neznačkovou věc, která pracuje spolehlivě celé roky. Přikládám to na vrub unifikaci výrobního procesu - pokud drahé i levné paměti vznikají na téže výrobní lince a liší se v zásadě jenom testováním, je pochopitelné, že ty levnější (méně taktované, s nižším napětím...) prostě vydrží déle, než jejich více zatěžovaní "prime" sourozenci. U jednotlivých počítačových dílů tedy tvrzení o tom, že co je dražší, bývá taky lepší, platit nutně nemusí.
U větších funkčních celků, jako jsou hotové sestavy, notebooky, rekordéry apod. to ale naproti tomu obvykle sedí. Je velký rozdíl mezi výrobcem, který si vybírá do svých celků součástky podle vlastností a mezi tím, který bere v potaz prakticky výhradně jenom cenu. Velké rozdíly jsou pak vidět i v kvalitě software - zcela jinak vypadá spolehlivost a ovládání u přístrojů velkého výrobce a nového a levného asijského producenta. Zvláště firmware občas vypadá, jako by si manažeři vzali stranou tlupu inženýrů a sdělili jim, že firmware buď bude hotov do 14ti dní a nebo zlikvidují jejich rodnou vesnici. Výsledkem je mašina, která má na krabici napsány triliony zajímavých funkcí, ale třetina z nich nefunguje skoro vůbec a polovina jenom za určitých okolností, přičemž stroj má tendenci navíc zcela záhadně tuhnout. Upgrade firmware někdy přijde, jindy se ale vůbec nikdy objevit nemusí - a dost často se přihodí, že onen výrobce po nedlouhé době zmizí ve stylu Krakonoše, rozplývajícího se v dým. Podobné záhadné firmičky se objevují často v situaci, kdy se mění technologie - zatímco ti velcí a etablovaní žádají za své výrobky majlant, tyhle "neznačky" stojí pouze půl majlantu, přičemž, alespoň na krabici, nabízí stejné vlastnosti. Pokud nevíte, jak to u "neznaček" chodí, můžete propadnout nadšení. Pokud to víte, ale stále nejste životem dostatečně poučeni, můžete cítit cukání vyzkoušet je, s tím, že "nějaké malé mouchy se holt překousnout dají". A pak následuje zakoupení rekordéru / digitalizační periferie / bůh ví, čeho ještě - a také začátek dobrodružství spojeného s používáním oné "neznačky". A dobrodružství je v podobném případě téměř zaručeno!
