Úvaha - Typologie diskutujících | Kapitola 2
Seznam kapitol
Pokud bych měl jmenovat jediný zásadní rozdíl klasických médií oproti internetovým, vyzdvihl bych patrně interaktivitu. Čtenáři nejsou pasivní, mohou komentovat, diskutovat, ponižovat autora, opravovat ho, uvádět zcestné informace - zkrátka a dobře nechají pisálkům vše vyžrat. To u klasických médií moc nehrozí. Pojďme se těm diskuzím podívat pod pokličku.
Relativní obtížnost cenzury na internetu dovoluje vzniknout úplně
fenomenálním diskusím, které jsou často delší, zábavnější a
vtipnější, než původní článek sám. Opravdu - jako národ jsme
neuvěřitelně vtipní a břitcí, jízliví a nepřejícní, což dává vznik
hotovým perlám. Když sledujete diskusní fóra na zahraničních serverech,
ať už jsou to fóra anglicky mluvící a nebo jiná, je většina komentářů
buď k věci (suché), úplně od věci (i zmatení a retardovaní se mají
příležitost vyjádřit k čemukoliv), superiorní (tahanice o to, kdo má
větší zkušenosti, větší přehled a tedy i větší pravdu) a nebo třebas i
agresivní. Docela dost je zábavných, ale jenom velice málo z nich je
opravdu vtipných, neřku-li k popukání.
To u nás se s vtipnou kaší protrhl pytel. Věru jsme země, která zrodila
Haška! Řezavá vtipnost a jízlivá břitkost jsou opravdu specifické rysy
diskusí našich krajin, jež činí suchá online média vskutku zábavnými.
Vždy, když se někde objeví Karel Gott s věčně mladickým zjevem a nebo
Halina Pawlovská s odvážnějším výstřihem, zamoří se diskusní fóra
tragickými, špatnými, slabými, dobrými, černými a také naprosto
famózními vtipy. Nechci citovat, kusy k popukání nechť si laskavý
čtenář dohledá sám. Ano, je to často černé, často zcela neslušné, ale
taky nezřídka opravdu velice vychytané.
Redaktor je taky člověk
Řada autorů je z diskusí velice frustrována - jsou z offline médií
navyklí, že jejich produkci nikdo nekomentuje, hodnotí je tak maximálně
šéfredaktor a těch pár dopisů, které přijdou, lze ignorovat (tedy pokud
nejde o žaloby). Online diskuse jsou ale stejně dostupné, jako článek
samotný - a pochvala či hana je zcela veřejná a navíc dovoluje
vzniknout dalším a dalším reakcím. Pro některé autory je děsivý samotný
fakt existence diskusí, pro jiné to, že redakce na jejich základě
sestavuje jakési hodnocení autora (vážně, některé redakce se pokoušely
o něco podobného!) Jiní autoři se baví čtením diskusí, aniž by do nich
zasahovali a další se jsou schopní týdny vykecávat se čtenáři - to
dělají ale spíše členové redakcí a začátečníci, protože čas strávený na
diskusi není placený. A zadarmo píšou jenom bloggeři :-)
Alfa versus omega
Typologie diskutujících je v principu velice jednoduchá, stačí se
podívat na klasickou strukturu smečky: V ní máme alfu, která smečku
vede (tou je náš autor), betu, která ho ve vedení podporuje výměnou za
exkluzivní postavení (to je diskutér, který podporuje tvrzení autora,
jelikož se mu obdivuje), členy smečky, kteří jsou jinak pasivní (to
jsou ti, co si text a diskusi pročtou, ale nereagují) a nakonec omegu,
což je osoba, která by byla ráda alfou, cítí se jí ponížena a zneuznána
a proto proti ní bojuje (to jsou ti diskutující, kteří se v
podstatě jenom snaží dokázat, jaký je autor debil).
Přijmeme-li předpoklad, že jak autor, tak i jeho čtenáři tvoří kolem
publikovaného článku jakousi smečku, můžeme takto popsat chování
účastníků celkem jednoduše a pochopitelně. Osobně bych toto jednoduché
dělaní považoval za vcelku šikovné, ale najdeme více výraznějších
kategorií - či spíše postaviček.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
