Úvaha - Typologie diskutujících

Napsat v osmdesátých letech dopis do redakce bylo nákladné, časově náročné a pokud jste byli oškliví, tak i nebezpečné. Dnes si můžete o komkoliv napsat na internetu cokoliv během pár vteřin. Žádný problém! Nic vám nebrání napsat tolik komentářů, že původní text bude vedle toho pouhá miniatura.
 

Komentujte, pište, diskutujte

Masivní komentářobití propráší kožich jenom pisálkům, pochopitelně - protože vydavateli je úplně jedno, zda se čtenáři vyjadřují pozitivně a nebo negativně, hlavně aby do diskusí něco psali a aby je hojně četli. Každý page reload, každé zobrazení reklamy dobré! Můžete žít v domnění, že diskuse plná negativních reakcí je pěkný průšvih, ale z hlediska vydavatele je průšvih diskuse prázdná a texty málo čtené. Než autora nudného, to radši kontroverzního - nudný autor moc provozu na diskusi nevygeneruje a tak je lepší vylovit si někoho, kdo čtenáře naštve a vytvoří záplavu hlášek o tom, jaký je autor debil a jak neschopná je redakce, která ho najala. Dokud čtenáře opravdu nenaštvete do takové míry, že vás opravdu opustí, je kontroverzní autor OK. Kontroverzní autor si může myslet, že je celebrita, protože jsou jeho texty čtené - běda však, pokud tomu skutečně uvěří. Je to stejné, jako když je na vědecký kongres zván šílenec, který káže totální bludy - má vlastně roli klauna. A pokud je dost provokativní a nebo rozesměje dost publika, bude pozván příště. Proto si řada serverů vydržuje docela šílené postavičky, které samy sebe považují za odborníky či celebrity. Čím víc vy, čtenáři, skáčete na udičky ve formě všelijakých hujerských provokativních textíků a čím více komentujete jejich snažení, tím více napomáháte jejich stabilizaci.
 

i Zdroj: PCTuning.cz

Švejkoviny to je naše

Češi jsou jako diskutéři velice vděční a také velice zábavní. Základem české kultury je přece jenom vysedávat po hospodách / cukrárnách a nadávat na vrchnost či autority. Je v tom jakýsi darwinistický moment: Touto zemí prošly armády všech možných zemí všemi možnými směry - a zatímco hrdí Poláci stále dokolečka bojovali o svou suverenitu a větrem dějin si nechávali stěhovat svůj stát po mapě Evropy, my jsme se přizpůsobovali a díky tomu paradoxně přečkali všechno. Přišla vojska královská - slíbila se jim loajalita. Pak vojska císařská - opět přísaha. Z hlediska okolí jsme možná národ splachovací a jak Heydrich říkal přímo lokajský, ale v duchu Cimrmanovy analogie s trávou jsme velmi přizpůsobiví. Tlaku zvenčí jsme se naoko přizpůsobili - navrch se tvářili, že posloucháme, ale ve skutečnosti schovali prase do lesa a pálenku někde zakopali. A zatímco cizáci žili v domnění, že něco kontrolují a ovládají, jsme se jim vysmívali po hospodách a v soukromí.
 

i Zdroj: PCTuning.cz

 

Řekl bych, že tak nějak vypadal darwinistický tlak, který z nás udělal pověstné smějící se bestie, jak nás charakterizoval říšský protektor Heydrich. Upřímně věřím tomu, že to byla asi nejzásadnější pravda, kterou vyslovil - a poté, co ho parašutisti oddělali, na jeho konto vznikla celá řada vtipů. Smáli jsme se vždy a všemu, počínaje císařem pánem a konče Kocábem pánem. Ať už oficiální doktrína sráží naše masky do šiku rameno na rameno, bradu hrdě vztyčenou a vzhůru za budoucností císařskou, republikánskou, protektorátní, komunistickou, socialistickou a nebo multikulturně-politicky korekcionářskou, ve skutečnosti se každé takové ideologii ve skrytu pochechtáváme.
 

Komentuji, tedy jsem

Někteří myslitelé tvrdí, že internet zkresluje skutečné mínění lidí, protože si tam pustí pusu na špacír a říkají věci, které by nikdy v přímé diskusi z huby nevypustili. Já se naopak domnívám, že jde o platformu, která dovoluje to nejupřímnější vyslovení názorů, protože vám nehrozí držková od spolustolovníka a nebo zájem pánů od tajnejch. Což o to, páni od tajnejch by se o internetové diskuse možná i zajímali, je jich ale strašně moc a lidi tlachají o blbinách, takže je efektivnější spíš cenzurovat klíčová slova. Páni od tajnejch se tedy možná zaměřují na debatní skupinky pedofilů, špiónů, extrémistů a jiných přijatelně malých zájmových kroužků a běžné tlachanice ponechávají bez dozoru. Prostý národ rovněž objevil, že téměř každé zakázané slovo lze obejít popisem či kreativní úpravou (viz klasický "pr0n"), takže přes mírně orwelliánské snahy vrchnosti panuje na diskusích nezřízená svoboda.