Úvaha: Záhadný Amstrad, vlivný evropský výrobce | Kapitola 7
Seznam kapitol
Amstrad patří mezi nejvýznamnější evropské výrobce počítačů. Je skoro až záhadou, proč je tak málo známý, protože to byl právě Amstrad, který zachránil krachující firmu Sinclair a přinesl fanouškům Sinclairu velmi kvalitní modely Sinclair +2 a +3. V produkci Amstradu přitom šlo o okrajovou věc: Šíře záběru jeho počítačové divize je až neuvěřitelná.
V polovině 90. let tedy Amstrad výrobu počítačů opustil a zaměřil se hlavně na satelitní přijímače, DVD přehrávače a podobná zařízení. Stále se ale sem tam objevovaly zajímavé stroje, jako řada přenosných bateriových laptopů NC100/200 a nebo komunikační zařízení Amstrad E-m@iler. To představovalo zvláštní, ale opět kontroverzní přístroj, který vypadal jako telefon s obrazovkou, přes který šlo odesílat a přijímat maily a SMS, bohužel to bylo zpoplatňované jako prémiová služba. Novější model E-m@iler Plus, má mít schopnost spouštět hry pro ZX Spectrum, což nemohu z osobní zkušenosti potvrdit (ale stálo by ho za to sehnat).
Amstrad E-m@iler, zdroj: tymask
Předtím, než Amstrad vyklidil počítačové pole pro levnější výrobce, vytvořil jeden opravdu úžasný unikát – Amstrad MegaPC. Je to jeden ze dvou strojů, které se pokusily „pod jednu kapotu“ propojit PC a herní konzoli. Dnes, v době rozšířených emulátorů, nám to nepřijde nijak zvlášť zajímavé, na začátku 90. let to ale nebylo s emulací až tak jednoduché, zvláště když jste se pokoušeli emulovat konzoli s Motorolou 68000 na běžném PC. S řešením přišla Sega, která vyrobila první takové řešení, Segu Teradrive.
Koncept Segy Teradrive byl docela pošahaný. Šlo o hybridní kombinaci PC třídy AT s procesorem 80286 zkombinovanou dohromady se Segou Megadrive. Výsledek měl dvě oddělené elektroniky s celkem třemi procesory (Intel 80286, Motorola 68000 a Zilog Z80), které ale byly sladěné tak, že dokázaly spolupracovat. Mohli jste nabootovat „jen“ režim Megadrive a hrát a nebo nastartovat PC, kde jste opět mohli na pozadí spustit Megadrive, dělat jednoduché úkoly bez pomoci operačního systému (jako kopírování disket) a nebo nastartovat plnohodnotný DOS. V takovém případě umělo Megadrive míchat svůj výstupní signál do videovýstupu PC. Tuhle věc Sega jenom navrhla, vyrábělo ji pro ni IBM. Stroj se prodával výhradně v Japonsku a byl nabízen jako kombinace počítače jak pro zábavu, tak pro seriózní použití. Reklama na systém je opravdu po japonsku šílená a pokud jde o využitelnost stroje, tak je taky matoucí – jen se na to podívejte sami!
Amstrad MegaPC je druhý stroj, který vznikl na stejném konceptu. Je označován jako pokročilejší a lepší, částečně proto, že využívá silnější procesor 80386SX, jenomže ten byl za prvé v roce 1993 už také zastarávající a za druhé, MegaPC nedovoluje současné spuštění PC a Megadrive módu. Vepředu máte kryt, kterým si volíte buď jedno a nebo druhé. Proto nebylo možné stroj využít jako vývojový systém – prostě jste si museli vybrat, jestli budete hrát a nebo pracovat. Počítač trpěl dalšími zvláštními kompromisy: Videovýstup z Megadrive desky měl výrazně nižší kmitočet než videovýstup ze SVGA karty a monitor musel být schopen zobrazovat obojí. Navíc měl reproduktory, takže představuje další zvláštnost. Buď jak buď, jde o konstrukční raritu, která ukázala, jak je takový koncept nepraktický a o velkou sběratelskou vzácnost.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
