Úvaha: zapomenuté zásluhy britského IT impéria | Kapitola 5
Seznam kapitol
Je pozoruhodné, jak moc se Velká Británie zasloužila o rozvoj počítačových technologií v 80. letech minulého století. Levné počítače, RISC procesory, odolné počítače, subnotebooky... A je také pozoruhodné, jak rychle její vliv vymizel a jak málo se o britských počítačích dnes ví. Naštěstí to můžeme snadno připomenout!
Prvním zajímavým rysem bylo to, že od počátku šlo o systém, jehož jádro bylo v paměti EPROM. To dovolovalo start tak rychlý, že i BBC A3000 z roku 1989 má stále nárok vyprávět vtipy o tom, jestli je pomalejší šnek, želva a nebo Windows 8: RISC OS startoval do prostředí desktopu za méně než sekundu! Teprve v posledních letech se rychlost bootu moderních systémů začíná z dálky přibližovat RISC OSu, což souvisí se zaváděním SSD disků. Jádro RISC OS bylo celé umístěno ve 4 MB flash paměti, kterou šlo pochopitelně softwarově updatovat a upravovat, nešlo tedy o původní osmibitový koncept, že co je v ROM, to v ní zůstane až do výměny čipu v patici.
Tenhle nápad je tak neuvěřitelně jednoduchý, že se člověk až zdráhá uvěřit, že trvalo tak neuvěřitelně dlouho, než se někdo pokusil tento trik zopakovat: Dáte na motherboard dostatek rychlé paměti, do něj nasypete jádro a z pomalých disků načítáte jen neesenciální věci. Systém při bootu nenačítáte, prostě rovnou spouštíte jádro z ROM. Jádro obsahuje jenom zcela základní služby, takže si systém stále můžete přizpůsobit svým potřebám, pokud vám těch pár chvil strávených donačítáváním vašich úprav stojí. Rychlost bootu BBC A 3000 pro mě osobně představovala šok, do té doby jsem věřil pohádkám o tom, že počítače jsou stále rychlejší díky tomu, že jejich hardware je stále výkonnější. Ne, systém je tak rychlý, jak chytře ho uděláte.
Vzhledem k aktivačním mechanismům operačních systémů se zdá skoro logické, aby se jádro během instalace a aktivace upravilo na míru přesně tomu konkrétnímu stroji, do jehož paměti flash se nahrává, aby se do ní rovnou instalovaly i ovladače integrovaných zařízení a podobně. A zdá se být velmi logické použít bezpečný mechanismus update, aby do jádra systému nedostával malware. Představte si, že máte počítač, který dokáže nabootovat do bezpečného režimu, ve kterém můžete skenovat disky, ještě o něco rychleji, než u normálního bootu, prostě proto, že jednoduše nenačtete „ty věci navíc“. Má to samé pěkné vlastnosti, jenom holt musíte na desku nasázet dost flash paměti, aby se do ní jádro vešlo. Proč za posledních 20 let výrobce PC nenapadlo přejít na podobný systém, je mi docela záhadou. Zvýšená cena? Problémy s kompatibilitou? Netuším.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
