Už je to v South Parku: AI je mainstreamová! | Kapitola 3

Rozumím tomu, že teprve s odstupem let se naučíte rozeznávat podstatné a nepodstatné. Naprosto chápu, že si každý chce zjednodušit práci tam, kde se to zjednodušit dá a sahá proto po nástrojích, které mu pomohou. To, co mě osobně překvapilo, není to, že jsou studenti líní a snaží si zjednodušit práci. 

Spíš mě zaujalo, že řada z nich nemá ani elementární schopnost usuzovat nad tím, zda je závěr či výsledek reálný, zda dává nějaký smysl. Osobně mě zaujal fenomenální výpočet, který předvedl nějaký nešťastný student předpokládám střední obchodní školy (i když by to měl zvládnout i člověk se základkou).

Zadání: Soukromý truhlář vyrábí dětské postele s výrobními náklady 320 Kč a zisku 120 Kč na postel. Obchod k ceně přidá vlastní marži 13 % a 21 % DPH. Cenu zaokrouhlíme nahoru. Kolik stojí dětská postel v obchodě?

Kolik spočítal onen student? Jaký byl výsledek jeho kalkulace? Student spočítal, že výsledná cena je 46 920 Kč, čehož dosáhl tak, že nejprve kalkuloval cenu s marží a DPH a potom to vynásobil ziskem truhláře. Doprovodný text říká, že jde o „Ukázku testu ekonomických znalostí maturanta těsně před maturitou“, což může být fake. Skutečně se mi tomu nechce věřit, protože nejenže není schopen určit pořadí operací, ale naprosto nechápe, že je výsledek o dva řády mimo. Nejreálnější explanace tohoto failu je, že zaměnil „zisk truhláře“ s „počtem truhlářem vyrobených postelí“, což ale předpokládá, že zároveň nepochopil, že se ptáme na „cenu postele“ a ne na „cenu všech postelí“. Tohle je fail, kterému bychom se dnes vysmáli i u AI.

i Zdroj: stable diffusion

Neodolám a řeknu vám klasický vtip: 

Potká Kohn svého učitele matematiky. Do čeho oni dělaj, zajímá se učitel. – Do tébichů, přizná Kohn. – Oni? S těma nedostatečnýma z matematiky? Do obchodu??? zděsí se učitel. Proboha, jak to dělaj? – Jednoduše, vysvětluje Kohn. Za stovku koupím, za čtyři prodám a ty čtyři procenta mi k životu bohatě stačej.

Ale vážně: Problém není v tom, že děláte chyby, ale že nejste schopní identifikovat, že děláte chyby – anebo že přejímáte výsledky, které nedávají žádný smysl. Existují situace, kdy výpočet je dobře, a přesto nedává žádný smysl, což se typicky ale objevuje v extrémnějších oborech jako je fyzika – a znamenají, že jste možná kápli na něco opravdu velkého. 

Za normálních okolností ale očekáváte, že se výsledky budou pohybovat v určitých mantinelech, například že vám cena dětské postele neujede do extrémních hodnot, ale taky že vám nevyjde jako záporné anebo iracionální číslo. Když vám cena postele vyjde v iracionálních hodnotách, je to samozřejmě problém už proto, že není jasné, jak by se něco takového platilo – a to by mělo fungovat jako jasné varování, že jste něco spočítali špatně.

Samozřejmě, můžete zkonstruovat příklady s absurdním zadáním, které vedou k absurdním závěrům, jde často o nesmyslné matematické úlohy typu „Pokud orchestr o 30 hráčích zahraje Brahmsovu symfonii číslo 2 v D-dur za 45 minut, za jak dlouho ji zahraje 100 hráčů?“ To je obvykle už cvičení ze schopnosti abstrahovat, z nichž některá zadání nejsou řešitelná čistě matematicky, jsou to cvičení o tvorbě matematického modelu – a řada z nich může být pěkně zákeřná.