Velký výběr čteček elektronických knih pod stromeček | Kapitola 2

Čtečky elektronických knih, neboli tzv. „eReadery“ si kladou, na rozdíl třeba od tabletu nebo smartphonu, za cíl poskytnout čtenáři prakticky stejný pocit a pohodlí (i pro oči), jako při čtení běžné tištěné knihy. Proto také využívají elektronický inkoust neboli technologii displeje eInk.

První zmínky o této technologii jsou datovány přibližně do 70. let, kdy se firma Xerox snažila vytvořit jistou elektronickou, ekologicky stravitelnější náhradu běžného papíru. Tento „elektronický papír“ byl vybavený pružným pouzdrem z gumy, kterou tvořily miliony malých vodivých kuliček z plastu. Tyto kuličky byly vložené do dutin naplněných olejem, přičemž každá polovina kuličky měla jinou barvu. Pomocí elektrické náboje se pak kuličky otočily vzhůru buď tmavou, nebo světlou polovinou a vytvářely tak kýžený obrazec nebo text. Dnešní technologie se ale od této, označované jako SmartPaper, v několika aspektech liší. Přesto je SmartPaper od Xeroxu prakticky dědečkem dnešních displejů s elektronickým inkoustem.

i Zdroj: PCTuning.cz

Makrofotografie zobrazující kapsle u eInk displeje čtečky Kindle 3 (Zdroj: Wikipedia)

SmartPaper se hromadně neujal a upadl v zapomnění a další náhrady běžného papíru také selhaly nebo se zkrátka nechytly kvůli konkurenci v podobě displejů LCD. Přelom nastal až v polovině 90. let, kdy jistý Joseph Jacobson založil společnost E Ink Corporation, která začala vyvíjet technologii displeje natolik prostorově nenáročnou, aby mohla nahradit běžný papír. Jedná se o přelomovou technologii, která nakonec vedla k vývoji eInk displejů, jak je známe dnes. Její princip je potom prakticky stejný jako u současných čteček.

Stručně řečeno, pracuje tato technologie na principu změny polohy mikročástic v elektrickém poli na základě impulzů, které dané zařízení displeji posílá. Současný systém elektronického inkoustu je prakticky založený na pohybu krystalů s černým a bílým barvivem, které mají odlišný náboj. Tyto krystaly jsou zabalené do kapslí, které mění svoji polohu na základě změny elektrického náboje elektrody umístěné pod displejem.

i Zdroj: PCTuning.cz

Technologie eInk (Zdroj: eink.com)

V případě, že uživatel stiskne tlačítko a změní tak obsah (přejde na další stranu), je do displeje vyslán impulz (příkaz), který změní náboj elektrody a prohodí tak krystaly v závislosti na tom, co má být zobrazeno.

Jedinou nevýhodou, podobně jako u běžného LCD displeje, je to, že když displej dostane na některém místě ránu, můžou kapsle s krystaly vytéct a vytvořit černou skvrnu.

Velkou výhodou displeje s elektronickým inkoustem je spotřeba ve srovnání s běžným (podsvíceným) displejem LCD. Impulzy jsou totiž vysílány pouze v případě změny obsahu displeje. Displej tedy v okamžiku, kdy se zobrazovaný obsah (stránka) nemění, nespotřebovává prakticky žádnou elektrickou energii. Proto čtečky často vydrží nabité několik týdnu, nebo třeba i měsíců. V tom je hlavní pozitivum čteček oproti tabletům a chytrým telefonům, které při intenzivním používaní, čímž čtení dozajista je, vydrží nabité přinejlepším pouze den či dva.

Pokud čtečku řádně dobijeme, nemusíme se bát vzít ji třeba i na několikatýdenní dovolenou mimo civilizaci, kde ji není možno dobít. Čtečka samozřejmě nějakou energii spotřebovává, protože má v sobě běžné komponenty, jako je procesor či operační paměti, nicméně spotřeba těchto komponent je minimální. Navíc můžeme v případě, že zrovna nečteme, čtečku uspat nebo úplně vypnout.

i Zdroj: PCTuning.cz

Další nespornou výhodou displeje využívajícího elektronický inkoust je také vyšší šetrnost k očím a to i v případě eReaderů s nasvíceným displejem. Každý z nás jistě ví, jaké to je dlouhé hodiny sedět u PC, jehož monitor vám svítí do obličeje a jaký to má vliv na naše oči. Největší zátěž pro oči pak nastává právě při čtení. Obdobně to je samozřejmě i v případě čtení na tabletu nebo chytrém telefonu.