Virtuální realita v roce 2022: Neradostno, téměř truchlivo | Kapitola 2
Seznam kapitol
Každý má nějakou noční můru. Ta moje osobní je sledovat pokusy o rozjetí virtuální reality následované jejím fiaskem – zažil jsem to už dvakrát a dost možná to právě zažívám potřetí. Co je, sakra, za problém?
Pokud jde o můj názor, měl jsem docela velkou víru v brýle pro mobilní telefony. Máte mobil – a pokud máte slušný rámeček, tak do něj mobil zasadíte a využíváte jak jeho výkon, tak i jeho displej a schopnosti. Je to jednoduché řešení pro nenáročné aplikace, jako je prohlížení 360 videí a fotek, které jsem si docela oblíbil. Nic extra, ale za pár stovek to opravdu stojí.
Takové rámečky na telefony se stále prodávají. Přesto je to jenom okrajové řešení – a souvisí to zřejmě s tím, že jen zpočátku výrobci navrhovali svoje vlastní rámečky, ve kterých telefony dobře držely a fungovaly. A pak se stalo něco strašného: Google začal nabízet brýle „cardboard“ zdarma, což byl strašný aušus, tak šílený, že z toho lidem telefony vypadávaly a rozbíjely se.
Pokud něco opravdu nechcete, tak je to právě to, že vám při rychlém pohybu vyjede telefon z rámečku a rozbije se. Další nevýhodou levných rámečků byla koncentrace jejich masy vepředu, takže to celý popruh táhlo dolů.
Univerzální rámečky rozhodně nejsou žádná výhra. Buď je to udělané slušně, ale mobil se to toho kurtuje složitě – anebo se tam upevňuje jednoduše, ale pak zase nedrží anebo máte problémy s tím, aby byla stereoskopie nastavená správně.
To je prostě problém v situaci, kdy se snažíte udělat univerzální řešení pro mobily s různými rozměry, z nichž některé máte třeba ještě v ochranném obalu. Specializované rámečky se dělaly pro konkrétní telefony a výrobce je mohl udělat přesně, u těch univerzálních si to kotvíte a kalibrujete sami – a výsledek nemusí být vždy vyhovující.
Rámeček byl rozhodně nejjednodušší a nejlevnější řešení, i když rozhodně ne ideální. Nahradila je řada lehkých brýlí Meta Quest, které měly podobný výkon a vlastnosti, ale podstatně pohodlnější a praktičtější konstrukci. Dalo by se říci, že šlo o opravu problémů, které měly nejlevnější rámečky… nebýt toho, že jde o dedikované, a tedy specializované řešení. Proč byste si pořizovali něco, co má výkon jako mobil, cenu jako mobil, ale rozhodně to nemá univerzálnost, všudypřítomnost a další pěkné vlastnosti mobilu?
Virtuální realita se dostala do začarovaného kruhu: Aby se nějaký systém masově rozšířil a etabloval, musel by mít velkou instalovanou bázi. Ta ale, pochopitelně, výrazně klesá s cenou růstu řešení. A levné brýle, jako právě Sony PSVR anebo rámeček pro telefon, mají výrazné funkční limity a nejsou pohodlné, což odrazuje zájemce nízkou kvalitou zážitku.
Nepochybně řeknete: Ale to je přece všude stejné! Levná sluchátka budou pravděpodobně horší než ta drahá a drahá televize nabídne lepší obraz než ta laciná. Problém je ale v tom, že jde o prahový jev – aby byl zážitek přijatelný, musí mít zařízení určitou kvalitu – a ta u VR žádá docela vysokou cenu, přesahující dvacet tisíc korun. To není mainstream, to je stále věc pro fanoušky.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
