Virtuální svět je tu pro nás. 3D brýle jsou jen vstupenkou! | Kapitola 5
Seznam kapitol
Na konci 90. let jsem měl možnost vyzkoušet si na výstavě jedny z prvních komerčně prodávaných virtuálních brýlí. Nevěnoval jsem jim mnoho času, bylo tam moc lidí a brýle byly od davů už dost špinavé a mastné. Proč taky: Bylo přece jasné, že nejpozději do půl roku bude virtuální realita všude. Pak si je budu moci zkoušet až do aleluja! Naivní, což?
Z podobného soudku je i kosmická střílenice Star Citizen, která taky vypadá dobře, bohužel jsem ho neměl šanci vyzkoušet. Při hraní Elite jsem ale poprvé oceňoval virtuální kokpit, který mi, po pravdě řečeno, v minulosti spíš překážel a v některých hrách byl i nefunkční. S virtuální realitou je to ale naprosto přirozené a opravdu ohromujícím způsobem reálné.
V přípravě je i podpora pro horu simulátorů, na které se skutečně těším. Když už na nic jiného, tak se podívejte na video se simulátorem P51 Mustang. Je to poněkud suché, ale velmi fundované video, které ukazuje ty skutečně podstatné věci, jako například jak vypadá virtuální kokpit, jak se dá díky vyklánění z kabiny lépe přistávat, jak stereoskopické vidění dovoluje dělat frajeřiny typu podlet vedení vysokého napětí na zádech anebo jak to vypadá, když z letadla vyskočíte. Wow, prostě wow!
Ohromný přínos virtuálních brýlí ukazuje i o něco méně povedené video z War Thunder. Mě se osobně nejvíc líbí virtuální kokpit, který vám dovoluje hlavou sledovat nepřátele, přičemž máte stále výbornou představu o vaší vzájemné poloze. Vždy jsem měl velký problém s tím, že jsem se buď díval „tunelem přes zaměřovač dopředu“ anebo si zamkl výhled na cíl, což ale často způsobilo, že jsem ztratil představu o směru pohybu mého letadla. Řada lidí to nahrazovala celou baterií monitorů (minimálně tři, někdy až šest), ale tohle je lepší a taky je to méně náročné na výpočetní výkon! Ostatně recenzent říká, jak ho překvapuje, že s Oculus Rift jede War Thunder úplně plynule.
Zcela unikátní třídu her, které „budou opravdu velká věc“ ve virtuální realitě, představují horory. Schopnost Oculus Riftu vtáhnout vás přímo do světa hry je v hororu neuvěřitelně intenzivní, i když se dnes v demech používá hlavně mechanismus šoku, kdy na vás něco vybafne (v angličtině se to jmenuje „jumpscare“). Tyhle hry jsou výborné i pro sledování na YouTube, jsou to vážně docela slušné hororové minifilmy.
Děsivé jsou úplně všechny, včetně poměrně technicky bídně zvládnutých kusů, jako je Deep Down Dark. Je to hra s poměrně generickými náhodně generovanými chodbami, ve které musíte najít cestu z bludiště, ve kterém řádí monstrum, trochu připomínající šílené razítko. Pre-Quake kvalita textur naznačuje, že se díváme na dílko velmi indie provedení.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
