WTF is NFT, aneb ne vše v kryptosvětě je jen o penězích | Kapitola 5

NFT samo o sobě nezajistí existenci digitálního souboru: Online hrám můžou vypnout servery, weby mohou skončit, online galerie také. Je to jenom forma vlastnického zápisu, který vám dovolí prokázat se tím, že na něco digitálního držíte právo. Podle mě bude spousta NFT velmi dočasná, protože přestanou existovat platformy, které oživují dotyčné digitální objekty – a takové NFT bude funkčně omezené, případně bezcenné.

Jiné ale přetrvají a stanou se novou součástí naší kultury, novou formou umění. Je to trochu frajeřina, trochu dada – maličko jako Duchampova Fontána. Nejsem fanoušek konceptuálního umění, které nedávno vyvrcholilo umělcem, který si vzal peníze a oznámil, že jeho uměním je to, že za ně nedodá žádné umění. Konceptuální umění přineslo generacím netalentovaných představu, že když vymyslí nějakou dostatečně velkou kravinu, lze ji prohlásit za umění. Já za umění považuji ale to, že autor skutečně musí umět něco udělat – pak se může rozhodnout, že to neučiní. Spousta z těch, kteří se označují za konceptuální umělce, ke svým dílům přišla ale zhruba tak, jak Homer Simpson udělal dílo ze zahradního grilu.

Pro někoho ale může mít smysl držet certifikovanou, „originální“ kopii digitálního souboru, i když vypadá úplně praštěně. Je to součást internetové historie, pro držitele to může mít nějaký osobní smysl – vždyť krása je v oku pozorovatele. Nebo se mu nemusí líbit samotné dílo, ale sympatizuje s autorem, uměleckou skupinou anebo ideou, kterou propagují. Navíc se k NFT mohou se k ní vázat i nějaká další dodatečná práva. 

Někdo na NFT zbohatne, někdo o hodně přijde – podle mě je ale potřeba stavět se k nim realisticky, asi jako když si kupujete skutečné umění: Kupujte si to, co chcete, pokud na to máte. U NFT je navíc velmi silný aspekt podpory tvůrce: Většinu digitálních děl máte snadno přístupnou a pokud chcete, můžete si je snadno zkopírovat. Takže tím, že si koupíte NFT, dáváte jasně najevo, že právě tohoto umělce podporovat chcete.