Ztráty a nálezy: Co nám přinesly a vzaly počítače? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Když se odborníci z oblasti humanitních studií vyjadřují k vlivu počítačů na lidskou populaci, obvykle slyšíme jenom nářek, pláč a stížnosti. Od Digitální demence Manfreda Spitzera přes obviňování her z podpory agresivity až po digitální kastraci. Je opravdu vývoj tak negativní – anebo je to jenom změna?
Zvolte nejlepší hry roku 2023 a vyhrajte herní hardware
S partnerem Samsung SSD přinášíme velkou čtenářskou a redakční anketu. Za svůj hlas pro nejlepší hru můžete získat řadu cen…
Být drsný na internetu je jednoduché a restrikce jsou jen malé, což není úplně dobré. Chybí zde určité limity: Když se navezete do někoho na internetu, dostanete maximálně ban. V méně obvyklých případech můžete dostat permanentní zákaz a zcela výjimečně můžete skončit před soudem. Kdybyste ale nějaké stupidní vulgarity zkusili na týpka u vedlejšího stolu v hospodě, můžete dostat na budku. O pozoruhodných příbězích asociálů z Tinderu a podivném nutkání některých mužů posílat do světa obrázky svého penisu ani nemluvě.
Situaci, která nastala, osobně popisuji jako „propojenou samotu“. Pro řadu lidí je digitální prostor skutečnější než reálný – a mají se problém s ním sžít. Sdílení radostných zážitků sociálními sítěmi má překvapivě negativní charakter pro spoustu lidí, protože srovnávají realitu svého života se značně idealizovaným životem ostatních. Ten je do značné míry fake – hlavně na Instagramu, digitální přežehlování je tu s námi ale už od Photoshopu. Zkreslování, aranžování a pózování je dnes součástí hry v takovém měřítku, že se na ně musí upozorňovat. To, že u některých lidí může vést k depresím anebo k anorexii, je smutný fakt.
Jiným skutečným problémem je digitální kastrace, neboli závislost na pornografii. Pornografie buduje značně nerealistickou představu o sexu a její dostupnost spolu s komplikovanými „sociálními situacemi“ vede k jevu nazývanému sexuální kontrarevoluce. Tento efekt je pravděpodobně kombinovaný s moderními snahami budovat mýty jako rape culture a představu, že každý muž je predátor – takže nejde jenom o snížené sociální schopnosti, ale také o obavy, aby se muž nedostal do problémů. Porno nebo služby typu OnlyFans jsou jednodušší a bezpečnější alternativa k randění, od toho digitální kastrace. Pozitivem naopak je, že porno vede ke kompenzaci a k poklesu znásilnění.
Podobný efekt mají i počítačové hry. Přestože byly desítky let obviňovány z podpory násilného chování, kriminalistická data ukazují přesný opak: Čím víc lidi hrají, tím méně páchají trestných činů. Hry fungují jako katarzivní terapie – a to navíc bez společenských rizik. Hraní dokonce nevede ani k růstu agresivního chování obecně!
Má to, samozřejmě, taky svoje negativa: Dnes si lidi hrají radši uvnitř než venku, což znamená, že fyzička trpí. Ne u každého, samozřejmě, je ale jednodušší přeskakovat mezi střechami ve Spidermanovi než v reálném parkouru. Na to pro změnu máme influencery, jako je Tary – i když k němu mám velké, velké, obrovské výhrady. Ale je to tak, referenční rámec se mění a s ním se mění i forma vztahů.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
