Ztráty a nálezy: Co nám přinesly a vzaly počítače? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Když se odborníci z oblasti humanitních studií vyjadřují k vlivu počítačů na lidskou populaci, obvykle slyšíme jenom nářek, pláč a stížnosti. Od Digitální demence Manfreda Spitzera přes obviňování her z podpory agresivity až po digitální kastraci. Je opravdu vývoj tak negativní – anebo je to jenom změna?
Tradicionalistům přijde nemožné posuzovat věci, které neznáte, ale jde to. Problém je v tom, že vás to nikdo nenaučí – a jen vzácně narazíme ve škole na věci, jako je předkládání neřešitelných úloh anebo projektů, které vyžadují, aby se studenti pustili sami do hledání informací. Stále operujeme v systému otázka – odpověď, kde se předpokládá, že máme právě jednu správnou odpověď. V reálu se ale pohybujeme v situaci, kdy není cenné z hlavy odpovědět, v kterém roce skončila vláda Achaimenovců, ale umět klasifikovat neznámou otázku a s pomocí informačních systémů na ni odpovědět. Ono je totiž vysoce pravděpodobné, že v životě nebudete muset zpaměti odpovědět, kdy skončila dynastie Achaimenovců, zato schopnost nalézt správnou odpověď na zcela neznámou věc cenná je.
A tady narážíme na problém: Je těžké vysvětlovat někomu mladému, proč si má zapamatovat něco, co najde na jednoduchý dotaz ve vyhledávači. Na druhou stranu nám chybí taková forma výuky, která by zahrnovala aktivní práci s informacemi. Něco podobného jsem zažil sám v době, kdy se kladl důraz na výpočty z hlavy: Kalkulačka se považovala za něco exotického a učitelé se mě opakovaně ptali, jestli si myslím, že v životě budu mít kalkulačku vždy po ruce. Je to pochopitelné, v 70. letech se kalkulačky teprve etablovaly, ale od té doby jsem opravdu měl kalkulačku vždy po ruce, protože kalkulačka je dnes úplně ve všem, včetně mobilů.
Dnes se dostáváme do situace, kdy počítače automatizují většinu rutinní duševní činnosti a nechávají nám tu kreativní část. Nabízí fantastické zkratky typu copy-paste pro každého, kdo si chce zjednodušit život, což je věru nešťastné, ale vlastně logické. Pokud fungujete tak, že všem zadáváte stejné úkoly, není se možné divit, že budou odpovědi kopírovat. To, co je potřeba udělat, je dávat poněkud odlišné úkoly: Ty zkopírovat nelze, ale můžete použít existující řešení jako vzor, ze kterého vyjdete.
Už moji generaci učily počítačové hry jazyky, hlavně angličtinu: Těžko najdete lepší motivaci naučit se jazyk než tu, že ho potřebujete k pochopení úkolů a k dohrání hry. To samé platí pro puzzly a problémy, které musíte řešit. Pravda, ne všechny hry jsou v tomto směru stejné – střílečky jsou horší než puzzlové skákačky typu Tomb Raider a ty jsou opět horší než komplexní hry, jako je Civilization anebo Factorio. Na druhou stranu – spousta lidí se naučila vojenskou techniku Druhé světové i z World of Tanks a War Thunder. Některé hry mají vyloženě výukový mód, jako je Assassin Creed Origins nebo Assassin Creed.
Gamifikace výuky je celkem jasné řešení! Ten model výuky, kdy do mládeže namlátíte fakta a pak je chcete beze změn zopakovat, stejně nikdy úplně nefungoval.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
