Ztráty a nálezy: Co nám přinesly a vzaly počítače? | Kapitola 7
Seznam kapitol
Když se odborníci z oblasti humanitních studií vyjadřují k vlivu počítačů na lidskou populaci, obvykle slyšíme jenom nářek, pláč a stížnosti. Od Digitální demence Manfreda Spitzera přes obviňování her z podpory agresivity až po digitální kastraci. Je opravdu vývoj tak negativní – anebo je to jenom změna?
Počítačová a internetová revoluce nám dala ohromné možnosti: Přístup k obrovskému množství informací i zábavy – a v zásadě udělala karanténu roku 2020 poměrně snesitelnou. Dovolila nám práci odkudkoliv – digitální nomádi mohou pracovat z kaváren Karlína i pláží Karibiku. Přinesla nám domů dostatek zábavy. A musím souhlasit s výrokem, že poté, co jsou uspokojeny základní potřeby lidí, je průmysl zábavy ten nejdůležitější.
Zároveň nám rychlá evoluce odtrhla počítačovou a nepočítačovou generaci, jasně ukázala na selhávající model výuky a přinesla nám propojenou digitální samotu. Je to zvláštní fenomén, který přináší virtuální přátelství, ale nepochybně nenaplňuje sociální potřeby zvířete, které se v nás schovává.
Nenaříkám nad tím, co nám nový svět vzal a ani si nestěžuji, že se nenaplnila vize zakladatelů home computingu: Totiž že se všichni naučíme programovat a to multiplikuje naše mentální možnosti. Částečně míříme opačným směrem – a problém nevidím v tom, že by nás stroje dělaly hloupější, ale v tom, že nás přesycují informacemi, rozhodují za nás a činí nás propojenějšími a přitom osamělejšími.
A to je něco, na co se budeme muset adaptovat – jako na všechny změny, které přišly předtím. Ostatně to, co vidíme, můžou být jenom porodní bolesti před fúzí se stroji a přechodem k transhumanismu. Jedou stejně budeme muset něco takového udělat, budeme se muset změnit, pokud budeme chtít vyrazit ke hvězdám.