Zuckerbergův sen o Metaverzu se mění v noční můru | Kapitola 4

Řada modelových situací, které Meta prezentuje ve svých reklamách, skutečně existuje. Myšlenka, že se chirurg bude moci připojit k operaci a konzultovat, je naprosto správná. Každý není Leonid Rogozov, aby si vyoperoval vlastní slepák jenom proto, že se mu to stalo na polární stanici a právě on byl jediný chirurg, který by to dokázal zvládnout. (Vážně jsem si myslel, že tohle je nějaký meme, ale on to opravdu udělal, což mi přijde naprosto šílené.) O co lépe by mu to šlo, kdyby měl pomocné roboty a na druhé straně zkušené lidi, kteří by mu s tím pomáhali!

V případě Metaverse je to ale o tom, že se Meta pokouší prolomit s touto technologií do mainstreamu. A věru je veliký rozdíl mezi TikTokem, který využívá toho, že každý telefon má kameru a selfie kameru a každý natáčí na výšku – a pokusem o vstup do AR, u kterého není zatím jasné, co vlastně přináší. Zatím víme, že to stojí spoustu prachů a je to pro bohaté futuristy.

A přesně to je to, co Metě chybí: Smysl.

Jedna věc je, že se něco udělat dá. Další věc je o tom, že najdete dost bohatých klientů se speciálními požadavky, kteří vám to zaplatí. VR batohy, které dovolují vojákům cvičit, se chytily – ale mezi civilisty tahle věc prosvištěla před lety jen jednou a rychle zmizela, protože byly prostě příliš drahé.

Meta se pokouší oslovit mainstream – a tam to zatím fungovat nemůže. Jedna věc je Facebook, který funguje doslova na všem – a i když žijete ve favele, kde proud jde pět hodin denně, stále si můžete nabít mobil a sdílet svoje příspěvky a fotky. Věc úplně jiná je technologie vysoce závislá na speciálním hardware, který potřebuje vysokorychlostní připojení – a u kterého není jasné, k čemu vlastně je.

Nejčastějším argumentem pro AR je setkávání se s jinými lidmi. Jenomže na to máme telefonii a videokonference, které jsou možná ještě víc, než je reálně třeba. Teleprezence – s jejími datovými nároky a speciálním hardwarem? To věru ne.