Alienware AW3423DW: Jak se hraje na panelu QD-OLED z budoucnosti | Kapitola 4
Seznam kapitol
Uvedení tohoto monitoru způsobilo v herním světě poprask. První OLED monitor, který sklízí jednu kladnou recenzi za druhou. Není výjimkou ani označení za nejlepší herní displej všech dob. Navíc je za přijatelnou cenu. Je opravdu skvělý, ale má i pár nepříjemných vlastností a jsou scénáře, pro které se moc nehodí.
Konstrukce na jedničku
Jak už bylo řečeno, na první pohled je monitor skvěle zpracovaný, ne moc těžký, a tudíž se s ním dobře manipuluje. Jde o panel s poměrem stran 21:9, takže není nijak extrémně široký. Umožňuje samozřejmě drobné náklony dopředu i do stran, takže si můžete dobře poladit jeho polohu pro optimální pozorovací úhel. Kloub je uchycený na vozíčku uvnitř nohy, takže můžete obrazovkou zvedat i nahoru i spouštět dolů.
Po prvním spuštění se objeví logo Alienware a je nutné si nastavit profil, já nechal pro začátek vše na default z výroby.
Ztlumte světla
Obraz her a filmů je samozřejmě skvělý a barvy velice věrné originálu. O tom ale až v samostatné kapitole. Co ale musím zmínit, je povrch obrazovky.
Běžně se setkáte s matnými displeji, které sice zabráni zrcadlovým odrazům objektů před monitorem, ale když sedíte v nasvícené místnosti, zdají se tmavé. Alienware AW3423DW má využívá nějaký hybrid, který Dell popisuje jen jako „anti-reflective coating“. Je to něco něco napůl cesty mezi matnou a lesklou úpravou. Nemá tak hrubou strukturu jako běžné matné panely s antireflexní úpravou. Problém je, že na něm jde vidět úplně všechno. Každý dotyk, i jen letmý, nechá mastné šmouhy. S povrchem souvisí i zvláštní vlastnost absorpce světla z okolí. Nejsem rozhodně jediný, kdo si toho všiml (viz test zde).
Panel QD-OLED se ve vypnutém stavu proti běžným monitorům s LCD zdá světlejší. Je v něm více vidět rozptýlené světlo a místo správné černé nebo tmavé barvy vidíte mírně nafialovělou. Když si na monitor posvítíte, černá přestane být zcela černá a obraz trochu vybledne. S „šednutím“ obrazu dá vypořádat tak, že okolní světlo ztlumíte.
V některých recenzích zmiňují, že by na vině mohly být scházející polarizační filtry, které jsou standardní součástí LCD. U QD-OLED ale není pro jejich použití důvod, jenom by snižovaly maximální jas, což u obrazovky pro obsah v HDR opravdu nechcete.
Obrazovka vypnutého monitoru se na intenzivním světle zdá o něco světlejší,
než nač jsme zvyklí z běžných LCD s antireflexní vrstvou
Anebo za to mohou nanotečky; zdá se, že v místě, kde se na panelu odráží světlo, jsou červené subpixely vidět víc než modré a zelené.
LCD s lesklým povrchem bývají tmavší, na druhou stranu zase dokáží při nevhodném osvícení nepříjemně fungovat jako zrcadlo a nemilosrdně odráží sebemenší záblesk světla.
Ale i za běžného osvětlení má obraz vyšší kontrast než u LCD. Při vysoké intenzitě okolního osvětlení jsou tmavé plochy sice světlejší, ale zase dokáže odrážené světlo lépe přesvítit. I když zblízka posvítíte přímo do monitoru, antireflexní vrstva zabrání nejhoršímu a obraz je vidět i přes odlesk.
Pokud jste někdy vyzkoušeli, jak se na slunečním světle liší obrazovka mobilu s LCD a s OLED, asi víte, o čem je řeč. S kontrastem tedy není problém, jenom ta černá se za jasného světla jeví méně tmavá, než by mohla být.
Aktivní chlazení a spotřeba
Říkáte si, co to je za nesmysl? Monitor s aktivním chlazením? To mívaly svého času třeba plazmové televize, ale proč je u panelu OLED? Může za to modul pro podporu Nvidia Gsync Ultimate. Je aktivně chlazený. Tento model byl i při delším testování tichý, ovšem jakmile je někde větráček, je to jenom otázka času.
Aktivní chlazení možná také souvisí s vyšší spotřebou za provozu. I když se jedná o OLED panel, tak jeho spotřeba je v kategorii G. Při hraní si displej vezme se zapnutým HDR i ke 100 W, průměr je samozřejmě o poznání nižší v rozmezí 50–70 W.
Při letmé kontrole jsou na tom ale všechny panely v této kategorii (širokoúhlé 34") v podstatě stejně. Z hlediska spotřeby tedy OLED proti klasice IPS/VA moc radosti zeleně smýšlejícím uživatelům neudělá.