Alienware AW3423DW: Jak se hraje na panelu QD-OLED z budoucnosti
Seznam kapitol
Uvedení tohoto monitoru způsobilo v herním světě poprask. První OLED monitor, který sklízí jednu kladnou recenzi za druhou. Není výjimkou ani označení za nejlepší herní displej všech dob. Navíc je za přijatelnou cenu. Je opravdu skvělý, ale má i pár nepříjemných vlastností a jsou scénáře, pro které se moc nehodí.
Panel od společnosti Dell s označením Alienware AW3423DW (neplést s podobně označenými panely IPS) je prvním herním displejem s QD-OLED na trhu. A navíc jde o první monitor s OLED, o kterém se dá mluvit jako o cenově dostupném, i když se při ceně vyšší než 32 tisíc nedá mluvit o tom, že by byl levný.
Na rozdíl od dříve uvedených monitorů s OLED využívá technologii Quantum Dot (kvantové tečky), která kombinuje výhody displejů s quantum dots a OLED. Pro zobrazení jednotlivých barevných složek u subpixelů využívá technologii kvantových teček a díky tomu může dosahovat vyššího jasu než konvenční panely s OLED a barevnými filtry.
Parametry displeje jsou na papíře zcela bombastické a splňují většinu z toho, co by si moderní hráč na stole přál.
No posuďte sami:
- 34" úhlopříčka s rozlišením 3440 × 1440
- obnovovací frekvence až 175 Hz
- modul G-Sync Ultimate
- HDR True Black 400
- možnost až HDR 1000
- A to nejdůležitější, moderní panel QD-OLED od Samsung.
To vše za solidní cenu za takovou specifikaci kolem 33 000 Kč. Další dostupné monitory s OLED stojí téměř dvojnásobek i víc. Přímo mu může konkurovat snad jen Gigabyte AORUS FO48U s cenou začínající kolem 30 000 Kč. Nabízí vyšší rozlišení 4K, ale při 48palcové úhlopříčce se dá používat spíše jako televizor než jako stolní monitor, v řadě ohledů má horší parametry a nižší obnovovací frekvenci 120 Hz.
Několik dalších výrobců už ohlásilo monitory se stejným panelem pod svými značkami na Computexu. Například MSI a další, parametry jsou v podstatě zcela shodné, lišit se bude jen šasi, vnitřní firmware a aplikace, které si každý výrobce obarvil do svých barev. V základních charakteristikách by se ale neměly lišit od tohoto modelu.
Otázkou osobních preferencí je prohnutí panelu. Ten totiž není rovný, ale je zakřivený s prohnutím 1800R, což může někomu vadit. Osobně příznivcem prohnutých panelů nejsem, ovšem u ultraširokých panelů je to dnes standard. Ale záleží spíše na tom, čemu dáváte přednost, někomu zase vyhovuje víc, když se plocha panelu a v rozích je méně zkreslený.
Podsvícení netřeba
O technologii OLED jsme zde měli před časem jiný článek, to hlavní připomenu v krátkosti. Hlavní aspekt OLED panelu je, že barevné pixely na panelu OLED svítí samy. Na rozdíl od LCD nemají celoplošné nebo zónové podsvícení, které následně zatmavuje vrstva s tekutými krystaly, ale svítí jenom ty body, které svítit mají.
To zaručuje vysokou svítivost, homogenitu podsvícení a to, že když jsou jednotlivé body zhasnuté, mají skutečně černou barvu, protože skrze ně nemůže prosvítat podsvícení. Díky tomu nabízejí panely OLED mimořádně vysoký kontrast a také velký dynamický rozsah pro obsah ve formátu HDR. Pro hráče je pak podstatná vysoká rychlost překreslování a tím pádem i nízká odezva panelu.
Vypalování se brání
Nevýhodou OLED je degradace materiálu, která při svícení způsobuje vypalování obrazu. Ani monitory s podsvícením LED nejsou proti poklesu jasu LED a změně jejich barvy s časem imunní, u nich se ale mění podsvícení celého obrazu najednou. U OLED, kde svítí jednotlivé body, se může stát, že když budou některé pixely soustavně svítit víc než jiné, degradují dříve a když potom na displeji zobrazíte jednolitou barvu, budou mít jiný odstín než jejich okolí – v obrazovce zůstanou „vypálené stíny“.
Při běžném hraní nebo sledování filmů, kde se soustavně mění obraz na celé ploše se nemusíte bát, že po čase něco bylo vidět, displej by ale neměl zobrazovat stále tentýž statický obraz. Už u starých televizorů a monitorů CRT (nebo plazmových televizorů) se v takovém případě do luminoforů vypalovalo logo stanice, pokud na nich od rána do večera běžel tentýž kanál, který má logo připíchnuté stále na jednom místě, a u OLED to je podobné.
Proti tomu, aby dlouho nesvítily stále stejné pixely, se brání i tím, že obraz po displeji pravidelně posouvá a jednou za čas jej po vypnutí obnovuje. S posouváním obrazu Samsung zjevně počítal už při návrhu samotného displeje. Když se u něj podíváte zblízka do rohu, zjistíte, že se obraz nevykresluje až k samotnému okraji, ale pár pixelů kolem zobrazované plochy je nevyužitých.
Dobře je to vidět na přeexponovaném makru. Na obrázku s plným rozlišením monitoru 3440 × 1440 bodů byl bílý čtvereček vpravo nahoře až při jeho samotném okraji. Na fotce vidíte, že na displeji napravo od něj přesto zbývá ještě dvanáct bodů a nad ním devět.
Tuto rezervu elektronika displeje využívá k tomu, aby obraz na displeji pravidelně posouvala. Zhruba každé tři a čtvrt minuty posune obraz o jeden pixel nahoru nebo dolů a o jeden pixel doleva nebo doprava. Podobně jako kdysi spořič u DVD obraz cestuje postupně celou plochou displeje. A právě díky rezervním pixelům se nemůže stát, že by monitor obraz ořezával, zobrazuje vždy plné rozlišení. Jak to v praxi funguje, se můžete podívat na zrychleném záznamu:
Toho, že se obraz posouvá, si nevšimnete ani při běžné práci, ne tak v zápalu hraní. Že vám obraz uskakuje pod rukama, zjistíte až při focení makra. Měřítko v rohu videa má 30 × 30 pixelů, což při 109–110 PPI znamená asi 0,7 cm a skok o jeden pixel nahoru a do strany znamená posun jen o 0,3 mm.
Bez trhání
Monitor je vybaven dedikovaným modulem G-Sync Ultimate. Mimo plnou podporu pro GeForce podporuje i Radeony s Adaptive Sync. Má propracované menu OSD s „herními“ funkcemi včetně aplikace pro Windows pro nastavení podsvícení RGB a jeho synchronizaci s ostatními produkty Alienware.
Pokud akceptujete mírně exotické rozlišení a prohnutí, jistě vás jako hráče s nadupaným PC nezklame. Pozor si ale musejí dát jen hráči na konzolích, k nim je tento panel celkem nevhodný. Počítají spíše s televizními formáty, ani jedna konzole dnes neumí nativně rozlišení 3440 × 1440, a tudíž jsou vždy na stranách černé pruhy. Navíc budete hrát v 1080p, což je nejbližší rozlišení, které panel zvládne.
Je to spíš záležitost softwaru konzolí, jenže ony se obvykle používají v kombinaci s televizory a pro výrobce a herní vývojáře nejspíš nemá valný význam zabývat se i podporou počítačových monitorů s hromadou méně obvyklých rozlišení, které mají i na samotném PC mizivý podíl.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
