Bastlíme s Arduinem – začínáme | Kapitola 6
Seznam kapitol
Moderní svět je prorostlý různými druhy elektroniky,jež nám každý den usnadňují život. Vyvinout takové zařízení přitom stojí hodně času a znalostí, které se získávají roky náročného studia a praxí. Sníte-li o tom realizovat svůj vynález, jen tak si po domácku postavit nějaký gadget či se zábavnou cestou naučit základy mikroelektroniky, je dnešní článek právě pro vás. Tak jdeme bastlit!
Kdo už někdy něco programoval (ať už to bylo v jakémkoliv jazyce a na jakékoliv platformě), jistě se setkal s pojmem „Hello World“. Jde snad o ten vůbec nejtriviálnější program, který lze napsat (snad mimo programu, jenž nic nedělá). Cílem takového programu je prostřednictvím terminálové konzole pozdravit svět (vypsáním textu) a programátorovi tak dokázat několik elementárních předpokladů:
SW lze v daném jazyce a na dané platformě slinkovat a zkompilovat (pozor, neplést se „zlinkováním se“, to zpravidla následuje až po neúspěšné kompilaci) a
SW lze na dané platformě spustit.
Ačkoliv, co je jednoduché na jedné platformě, může být složité na jiné. V embedded světě (mluvíme o programování mikroprocesorů) již samotný výpis textu do PC terminálu představuje implementaci poměrně složitého programu, který kombinuje práci s textem, komunikaci s PC a obsluhu komunikačních periferií mikroprocesoru. Ale neděste se, pro většinu ze jmenovaného většinou existují knihovny, díky nimž nebudeme muset znovu vynalézat kolo (Arduino v tomto naštěstí není výjimkou). I tak jde ale z pohledu embedded již o docela pokročilý kus software.
Abychom tedy ověřili, že kromě správně nainstalovaného IDE a knihoven cílový mikroprocesor s PC komunikuje a lze do něj nahrát zkompilovaný firmware v binární podobě (tak se v embedded světě nazývá SW, který běží uvnitř mikroprocesoru), stačí pro toto ověření jednoduše rozblikat LED. Její připojení je totiž docela snadné, což většinou platí i o její programové obsluze v procesoru, která zabere maximálně několik řádek zdrojového kódu.
My však pro začátek půjdeme s jednoduchostí ještě dál. K rozblikání LED totiž prozatím nevyužijeme instrukce mikroprocesoru. Pouze LED připojíme k Arduino Starter kitu a vhodně ji propojíme s tlačítkem. To všechno realizujeme na nepájivém poli s pomocí součástek dodaných spolu s procesorovou deskou. Z ní využijeme pouze 5V napájení z USB. Takže pokud jste připraveni, jdeme na věc!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
