Digitální májá: Jak žijeme v počítači stvořené iluzi
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Digitální májá: Jak žijeme v počítači stvořené iluzi

Digitální májá: Jak žijeme v počítači stvořené iluzi | Kapitola 3

Michal Rybka

Michal Rybka

23. 1. 2021 03:00 8

Seznam kapitol

1. Vidět, co vidět nelze 2. Všudypřítomné domýšlení 3. MP3 4. Kde nic není, počítač bere 5. Rekonstrukce 6. Podvod na mozek

Indický pojem májá označuje iluzi, do které člověk upadá a která mu zastírá pravou podstatu věcí. Počítače nám dnes realitu nahrazují – a to nemluvím o sociálních bublinách anebo hrách, ale o tom, že nám digitálně dopočítávají obraz i zvuk. Doslova vidíme a posloucháme to, co není!

Reklama

Karlheinz Brandenburg se zabýval otázkami komprese zvuku ve spolupráci s profesorem Dieterem Seitzerem, který se zaměřoval na psychoakustiku. Na počátku 80. let se Seitzer pokusil patentovat „digitální jukebox“, který by dovolil streamovat hudbu přes tehdejší novinku – ISDN, ale návrh patentu mu zamítli, „protože by to vyžadovalo kompresi v poměru dvanáct ku jedné, což je nemožné“. ISDN totiž nabízelo pouze 128 kbit/s, zatímco CD mělo 1411 kbit/s.

Seitzer požádal Brandenburga, aby se na to podíval – a ten zpočátku také sdílel názor, že taková komprese je nemožná. A pak probrali psychoakustické zákony včetně maskování – a ejhle, najednou tu byl návrh ztrátové komprese MPEG-1 Layer 3, který dnes známe jako MP3. Jakmile byl známý princip, objevila se celá řada dalších ztrátových kodeků, jako je třeba AAC, které stále využívá Apple.

A hle, algoritmus je nám schopen přehrát ohlodanou hudbu tak, že zní vcelku vkusně a líbivě. A nejen to, vznikly i technologie pro rekonstrukci a vylepšení takto ohlodaného audia, jako je DSEE HX od Sony, která dokáže zvýšit rozlišení komprimovaného audia a doplnit ho tak, že zní lépe (tedy většinou zní lépe). A není jediná, protože je prakticky jisté, že nějakou technologii akustické interpolace a dolešťování používá i Apple ve svých Apple Airpod Max, protože ty zní lépe, než by odpovídalo prostému AAC na 256 kbitech.

On samotný proces komprese je zajímavý, protože při něm vznikají vlastně dvě skladby: Ta, ze které jsme vyházeli nadbytečnou informaci – a potom ta, která se skládá jen z té vyhozené informace. Diferenční analýzou oné vyhozené informace se zabýval Ryan Maguire v projektu „The Ghost in the MP3“, který v roce 2014 vytvořil skladbu „moDernisT“ z reziduí, která vznikla kompresí písničky Tom's Dinner od Suzanne Vegy. Má k ní dokonce i klip, který vznikl z vyhozených informací vzniklých kompresí videoklipu ve formátu MP4. Jak audio i video jsou podle něj „duchové, vzniklí ztrátovou kompresí původních děl“, je to ta část původní skladby, kterou v komprimované verzi neslyšíme a nevidíme. A je to zážitek podivně etérický, mrazivý.

moDernisT_v1 from Ryan Patrick Maguire on Vimeo.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama